Ano, psaní mě vždycky bavilo. A to nejen zdrojových kódů. Docela slušně si můžete počíst třeba v kampani Drag Race, obvykle jsem se rozepsal taky v protokolech (především do měření)  a nebo vlastně na tomhle celém webu.

I když jsem z češtiny většinou neměl zrovna nejlepší známky (už na prvním stupni jsem byl jeden z těch, co neměli na vysvědčení „samé“), na střední jsem jeden čas z češtiny propadal a ze slohovek jsem míval věčně trojky až čtverky. Ale že jsem střelec, tak jsem to občas i nějak vytrollil, takže pamatuji, kdy jsem jednu ze slohových prací (jak nečekaně odborný popis blikače) napsal snad jen s jednou jedinou chybou.

Když jsem si šel pro maturitní vysvědčení, potkal jsem cestou pana profesora z češtiny, který mi opravovoval písemku a pochválil mne za moc pěknou práci (což slovy Cermatu znamenalo 100% bodový zisk). K mému překvapení mi pak na maturitním vysvědčení zářila jednička ze Základní úrovně z Českého jazyka.

Bylo rozhodnuto. Budu psát. Bohužel ze začátku nebylo moc času, jen jsem sem tam něco přihodil sem (a to většinou něco o programování nebo Linuxu). Když už mi v hlavě kolovalo několik návrhů, kterým bych přiblížil mé zážitky z vysoké (už jen proto, abych nemusel všem všechno vysvětlovat), založil jsem si skromně alespoň rubriku Deník studenta Univerzity Palackého.

Ani ta však svým názvem moc neumožňovala psát obecné články na aktuální dění a tak jsem teď, když jsem dokončil Anny’s Lab založil rubriku Me Blogista (původ tohoto sousloví vám jistě není třeba vysvětlovat) a začnu sem postupně, jak bude čas, přidávat různé články, které se mi v tuto chvíli honí hlavou.

Za celý tým martlin’s webu (pohled doleva, pohled doprava), tak dobře, já jako autor, admin, editor, designer, vlastník  a správce martlin’s webu vám přeji  zábavné počtení a očekávám spousty komentářů, sdílení a lajků (bože, to zní jak na nějaké laciné facebokové stránce).