Přichází podzim, ono melancholické období a já opět nasazuji sluchátka a upadám do víru Mistrových skladeb. A že mám moc času na to, abych psal článek „Já nemám čas“, konečně jsem se odhodlal k znovunapsání článku o Mistru Závišovi.
Předpokládám, že Mistra (jak jej velmi často nazývám) neznáte. Nic neobvyklého. Pokud jej znáte, pravděpodobně jste od něj slyšeli jednu, dvě písničky a se slovy „Jak tohle může někdo poslouchat“ jste na něj prostě zanevřeli. Lidé se v tomto totiž dělí na tři skupiny. První o něm v životě neslyšela, druhá jej (zjednodušeně řečeno) nesnáší a ta třetí jej zbožnuje. Myslím, že není nutné psát, ve které z nich najdete mě.
Nekorunovaný kníže
Pro ty, kteří o něm v životě neslyšeli, Vám jej stručně představím. Jak vám asi došlo, Záviš (prý zkrácenina od
„Záviš z Falkenštejna“, což mimo jiné v nějaké starohornoněmčině zní Sawisch von Fuckenstein) je především zpěvák, písničkář a v neposlední řadě také básník a autor dalších krátkých literárních útvarů. Jeho texty bývají popisovány jako „dost ostré“ nebo „tvrdé“.
Nu nedivte se – téměř šedesátiletý zarostlý šedivý vysoký syn vojáka z malé vesničky Citonice u Znojma (tedy kdesi na konci světa), který za totality v hospodách hrával na kytaru písničky (i ze své vlastní tvorby). V hospodě se sice písně líbily, štamgasti se nasmáli, zabékali si, jak u nás na Hané říkáme, ale to bylo asi tak všechno. Po převratu však bylo všechno jinak, a tak se najednou stalo, že Mistr začal své hity vydávat.
„Především proto, že se lidé chtějí zasmát. Já se bavím už při psaní a je to pro mě vyznamenání, když se to fanouškům líbí.“
— Mistrova reakce na otázku, proč jsi myslí, že jsou jeho texty tak populární, Olomoucký deník
Od té doby vydal přes 12 alb (obvykle co dva roky přibyde další) a jak jsem psal výše, získává si stále více a více jak přiznivců, tak zarytých odpůrců. No není divu, když si jeho jméno hodíte například do vyhledávání na youtube, získáte seznam jeho největších a nejznámějších hitů.
Já jsem ten konvenční vagabund …
A tam je kámen úrazu. Kdyby Mistr hrál běžné řadové písičky jako ostatní čeští písničkáři, asi by upadl v zapomnění, on přišel s něčím novým, zajímavým. Odvážným. Provokativním. Prostě psát o spodině společnosti, o notoričtích alkoholicích, bezdomovcích, feťácích, nymfomankách, prostitutkách a v neposlední řadě o sobě samotném, jakožto výcucu výše jmenovaných dokáže být velmi zajímavé, obzvlášť když se u toho použije autetický jazyk odpovídající jejich prostředí. A to nemluvě o mistrově prokouřeném a propitém hlase.
Myslím, že všichni si jistě už někdy zažili takové ty typické putiky, kde nonstop vysedávají permanentně opilí, smějící se hloupým, nechutným a sexuálním fórům lidé, pro které je těch několik piv a panáků tuzemáku denně jedinný smysl života. Při poslechu Mistrových skladeb, jako by jste tam byli a máte tka možnost prožívat si jejich každodenní dávku štěstí.
„Záviš je fantastický recesní písničkář, a i když jsou jeho texty dost tvrdé, velice mě pobaví“
— Karel Gott
Ale hlavní důvod, proč vůbec píši tento článek, je upozornit vás, kteří jste zatím na Mistra zanevřeli, že toto jádro, ty jeho megahity, které zná každý z jeho skalních fanoušků zpaměti jsou jen malá část jeho tvorby. Ve skutečnosti totiž velká část (dá se říci dokonce několik alb) působí velmi opačným dojmem a neznat jej, nikdy by jste neřekli, že mohl být součastně autorem hitů, jako Hokej, Já na vojnu nepudu, Anděla nebo Nenázvuhodná prasečina.
Romantika až za hrob
Vybral jsem proto několik mých oblíbených písní, víceméně jsem se je pokusl seřadit od „nejslušnějích“ a součastně plus mínus podle toho, jak se mi líbí. Takže dle mého názoru nejkrásnější dvě písně, které Mistr zatím napsal jsou Když prší a Kde jste byli.
- Když prší (Když přší)
- Kde jste byli (Radost pohledět)
- Marie (Syn vojáka)
- Pištovy podmínky (Radost pohledět)
- Červený Most (Syn vojáka)
- Zbyl jsem tu sám (Když prší)
- Zdali ovšem budeš chtít (Rolník a Rorýsek)
- Láska zhrzená (Když prší)
- …
A to z daleka není všechno. Podobných krásných písní můžete najít většinu především na albech Když prší a Závišova devátá. Poté už začínají být písně velmi pozvolna ostřejší, jako například Jóliholihó (Syn vojáka), Píseň smutná, takřka dojemná (Sejdeme se na věčnosti), Lesní mord (Rolník a rorýsek) nebo stejnojmenná písěň z alba Bože, já jsem vůl.
„Záviše na hrad!“
— Mistrovi věrní fanouškové
Pokud se nepletu, tak jste neměli zatím šanci narazit snad na žádné vulgarismy. Teprve v následujících písních se občas s nějakým setkáte. Máme tu například Narozeniny (Syn vojáka), Kdyby mě někdo sháněl (Slunce v duši) nebo Až napadne sníh (Když prší).
Teprve ve skladbách jako Zemřel mi kamarád (Bože, já jsem vůl), Cvičitelky aerobiku (Bože, já jsem vůl), Tango (Sejdeme se na věčnosti) nebo Až se jednou vrátím z bordelu (Závišova devátá) můžete začít počítat vulgarismy na prstech rukou.
Mohli bychom jít ještě dál, ale o tom tento článek není. Chtěl jsem vám představit Mistra jako autora skladeb všech možných stylů a žánrů (od (porno)folku, přes určitou formu Blues či dechovky až po punk-rock), autora jak všelijakých hospodských písní hodící se k pivu a kytaře až po romantické či melancholické, u kterých má člověk možnost se sluchátky na uších na chvíli zmizet z tohoto světa.