Karel Hynek Mácha – MÁJ

Popis

Naprostá klasika. Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas…První verše zná opravdu každý. Lyricko-epická báseň s řekl bych, poněkud zvláštním členěním, a romanticky (tedy od slova romantismus) popisujíce příběh Viléma, loupežníka, který se sice v romantickém období máje zamiluje do Jarmily, ale v zápětí jeho štěstí končí smrtí.

Struktura díla

Jak jsem řekl, knížka má celkem neobvyklé členění, ale i přes to je celkem krátká. Pokud by jste knížku v knihovně nesehnali, tak by neměl být problém najít ji na internetu, buďto přímo k přečtení, nebo ke stažení v pdf nebo jako doc.

V knize se objevují spousty typických výrazových prostředků (jako metafory, oxymórony, zvukomalby, atd…), které se definují právě ukázkami z Máje (kdo by neznal zvukomalbu „řinčení řetězu hřmot“, nebo oxymórony jako „vyhaslé hvězdy svit“, nebo „mrtvé milenky cit“).

Děj

• Zpěv 1. – Slavný popis jarní zamilované krajiny. Jarmila s napětím čeká na Viléma na skále nad jezerem, v přijíždějící loďce však sedí jeho přítel. Poté, co se mu Jarmila vrhne do vášnivého objetí, tak ji oznámí, že Vilém bude zítra popraven, protože ji zabil může, svého otce. Příroda soucítí s Jarmilou a také teskní.
• Zpěv 2. – Vilém ve vězení mezitím vzpomíná jak jej jeho otec vyhnal, a jeho smrt přisuzuje právě tomu, neboť jinak by se nestál loupežníkem, a poté dokonce „strašný lesů pan“. Jeho rozvahám se slzami v očích naslouchá strážný.
• Intermezzo 1. – Duchové v předvečer popravy plánují ohromný pohřeb. Psáno formou zpěvu, a pak sóly, kdo se o co postará:
  

  Noc
  „Já černá roucha doručím.“

• Zpěv 3. – Ráno v den popravy se probouzí příroda, vše je po ránu krásné, ale brzy ji zastíní ona poprava. Vilém je odevden a popraven.
• Intermezzo 2. – Příroda truchlí, lesům zemřel jeho pan.
• Zpěv 4. – Kať se po 8 letech vrací zpět a vzpomíná. Báseň konci zvoláním:
  

  Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!

  (Hynek je jméno autora, což je dalším rysem romantické literatury – autor částečně vstupuje do děje.)

Postavy

• Vilém – loupežník, „strašný lesů pán“, který se navrátí do rodného kraje a zamiluje se do Jarmily a pro lásku zabije svého soka – svého otce.
• Jarmila – krásná mladá dívka, která však patří muži, který se dle filmu jmenuje Schiffner, ale v knize jsem na jeho jméno nenarazil, ale jinak miluje Viléma.
• Kať – po 8 letech se vrací na popravčí horu a vzpomíná, trápí jej výčitky.

Film

Ach, nevím jak lépe vystihnout mě rozhořčení z filmu →. Asi to bude stylem moderní doby, ale prostě film se mi nelíbil. Točit film o něčem, co se dá vyjádřit asi dvěma větami jasně znamená, že se do filmu nacpe plno redundance. Takže scény, jejiž dialogy jsou opsaný z knihy, jsou prokládány klasickými lyrickými scénami, které, řekl bych moc nepasují do veršovaných scén. Nehledě na to, že jsem ve filmu nalezl několik neshod s knižní předlohou avšak i to bych byl ochoten přejít, neboť se to stává velmi často.

Ale udělat z nejznámější české básně takovou prasá…, to mě opravdu dorazilo. Téměř všudypřítomné sexuální scény, nebo naprosto necudné záběry na ženskou nahotu a ke konci krev v barvě reflexní vesty, ještě k tomu stříkající opačným směrem, než bylo hrdlo obětí, na což by přišel i Horatio Caine. A k tomu Support Lesbiens, kteří chtěli ušetřit na textaři, tak si prostě zhudebnili kus 150 let staré básně. Píseň se mi sice líbí, ale v kombinaci s tím filmem tedy nevím.

Ač jsou lidé, kterým se tento film líbí, tak já bych jej díky pár jeho uměleckým plusům nazval pouze nepodařený. Musel jsem se přemlouvat, abych si jej stáhl a pustil podruhé (poprvé jsem se naň podíval ze zvědavosti).

Závěr

„Knížka“ je krátká, čte se dobře, a kdyby jste s ní měli jakýkoliv problém (čehož jsem se také bál, ale nakonec nebylo třeba), tak jak jsem zmínil, jedná se o jednu, ne-li o úplně nejznámější českou báseň, a tudíž vám budíš google (nebo i obyčejná učebnice češtiny) nápomocen.