Jan Neruda – POVÍDKY MALOSTRANSKÉ
Popis
Knížka obsahuje povídky popisující Nerudovo destvi(žil v Ostruhové ulici, dnešní Nerudově).
Struktura díla
Kniha je tvořena, řekl bych, tak 20 až 30 povídkami, které sjou snad i nějak roztříděné. Charakteristickým rysem je zajisté styl psaní autora. Neruda je schopen opustit hlavní myšlenku a klidně celou stránku věnovat okolnostem ohledně děje („Byl tam i pan * a ten …“).
Děj
PŘIVEDLA ŽEBRÁKA NA MIZINU
Pan Vojtíšek byl známý malostranský žebrák. Byl to slušný člověk (na žebráka nevypadal), všichni ho tam znali a když přišel, nějaké to sousto se pro něj vždy našlo. Jednou za ním přijde žebráčka Miliónová (protože pořád říkala „pánbůh vám to oplatí miliónkrát“), chce, aby spolu žili. On však odešel. Od té doby se o něm říkávalo, že za řekou má několik domů a že je boháč. Lídě mu přestali dávat, odešel na Staré Město, ale tam jej neznali tak jak na Malé Straně. Po čase umrzl.
KAZISVĚT
Syn váženého doktora pana Heriberta byl podivín – ač byl také doktor, nikdy neléčil, a tak nikdo přesně neví jak se mu začalo říkat Doktor Kazisvět. Jednoho dne zemřel pan Schepeler, řada účtárny. Když šel smuteční průvod, rakev jim upadla a otevřela se. Dr. Kazisvět byl zrovna u toho a jak to viděl, pravil, že pan Schepeler není mrtev. Proti protestům jej vzali do nejbližšího hostince a Dr. Kazisvět jej vzkřísil. Od té doby však opět nikoho neléčil.
HASTRMAN
Pan Rybář vypadal jako vodník a často snil o moři. Každou větu začínal „Djó“. Říkávalo se o něm, že má skříň plnou drahých kamenů. Občas, když neměli peníze, pár jich prodal. Jednou se pomátl, pohlédl z balkona a začal házet ty drahé kameny ven, protože snil o moři (a to měly být oblázky).
JAK SI PAN VOREL NAKOUŘIL PĚNOVKU
Pan Vorel si otevřel svůj Krupařský krám. Protože mu tam nikdo nešel, zapálil si svoji pěnovku (dýmku). Po chvíli bylo v obchodě tak zakouřeno, že tam od té doby nevkročil téměř nikdo. Po půl roce obchod zavřel a oběsil se. Všichni pak odbdivovali, jak měl nakouřenou pěnovku.
Postavy
Postavami nerudových povídek bývají většinou nějací zajímaví lidé, takoví ti, na které jsme všichni (pravděpodobně i sém Neruda) zírali s otevřenými ústy, když jsme byli malí.
Film
Bez Kometáře.
Závěr
Povídky Malostranské patří opět k základům českého vzdělání. Nejsou moc dlouhé, akorát – jak již jsem řekl psané celkem zdlouhavé a podrobně, takže mohou působit celkem otravně.