Nejdříve nám do hlavy rodiče nalijí čarodějnice, černokněžníky, Saxany, Harry Pottery a další pohádkové postavy, které velmi jednoduše mají to, po čem touží, co zrovna potřebují. Ale …

O pár let později začnete přesvědčovat rodiče o tom, že kouzla přece neexistují a ať už toho nechají, že už jste velicí. Ale co když oni, aniž by to věděli, měli pravdu? Co když opravdu existuje něco, co nám umožní mávnutím nějakého magického předmětu neuvěřitelné věci? Nebo nějaké zaklínadlo, nebo jen nápoj, který vypijeme?

Celou dobu lidstvo vaří kameny mudrců, hledá Mandragoru, rituálně zabíjí psíky při úplňku, destiluje nápoje neviditelnosti připravuje séra pravdy a to jen proto, aby se mu podařilo něco, co všichni ostatní tvrdí, že nejde, že je zkrátka proti přírodním zákonům. A i přes to se lidé snaží vymyslet nějaký způsob, jak je obejít.

Existuje však jeden nápoj, který to dokáže. Ba dokonce, když se tak zamyslím, docela marně přemýšlím nad nadpřirozenou vlastností, kterou by člověk nemohl získat, po jeho požití. Nápoj, který je lidstvu znám už několik tisíc let.

Ano, nápoj, po jehož požití, budete krásní, mladí a chytří opravdu existuje. Je-li libo, budete umět spoustu světových jazyků, různé, neznámé tance a další druhy pohybů. Můžete létat, můžete se bavit, smát, brečet. Můžete získat nadpozemskou sílu a čilost nebo po něm okamžitě a velmi tvrdě usnout. A k tomu všemu vám stačí pouze neveliké množství tohoto sice božského, ale všude (myšleno na západním světě) dostupného nápoje. Alkoholu.

Ano je to tak. Po tisíce let známý nápoj má totiž opravdu magické možnosti. Nevěříte? Dejte si pár panáků Tequily a do rána budete neviditelní. Chcete ji? Velmi opatrně ji podejte elixír lásky – stačí pár panáků rumu do Kofoly. Vypijte pár piv a máte odvahy na rozdávání. A to pak můžete s chutí vyrazit svému šéfovi říct, co si o něm myslíte (pochopitelně to, na co by jste jinak nesebrali odvahu).

Kdo nevěří, ať se podívá, z čeho Scotto ve skutečnosti uvařil fungující elixír mládí pro císaře ve filmu „Císařův pekař“.

Bohužel, stejně jako u „pohádkových“ kouzel i tato mají svá úskalí. Znáte to – Popelka je princeznou jen do půlnoci, princezna zakletá (nebo, pravda, mrtvá) jen do políbení spanilým princem, „Dexempošuplex“ a „Dexempošumpoflex“ se pletou jak levá a pravá a elixíry lásky taky fungují s určitým omezením. Má to sice i své výhody – kdyby tehdy četli příbalovou informaci, dnešní děti koukají od rána do večera na Teletubbies.

Ale díky tomu ani nás nepřekvapí, že po pár sklenkách sice budete mít odvahy na slezení Eiffelovky, ale je velmi nepravděpodobné, že se vám to podaří. Stejně tak, když si budete jisti, že jste se právě naučili létat, a že jen potřebujete nějaké vyvýšené místo, odkud by jste mohl skočit, tak se na něj nedostanete (obvykle platí, že čím víc umíte létat, tím nižší vám stačí na vzlet výška – obvykle se ale v takové chvíli nevyhrabete ani z pod stolul). A pokud vypijete nápoj, který z vás udělá laureáta na Nobelovu cenu za literaturu, podaří se vám tak možná napsat nějakou milou eSeMeSku své bývalé, která však z neznámého důvodu vašeho uměleckého ducha nepochopí.

Bohužel. Tak to je. Co z toho vyplývá? Ne, opravdu ne, že to máte pořád zkoušet, dokud to nevyjde – dokud se na tu střechu nevyhrabete, aby jste skočili a ověřili, že opravdu umíte létat. Vyplývá z toho to, že byť můžeme vypít libovolný takovýto kouzelný nápoj a očekávat od něj ať už požadované, tak překvapivé účinky, tak je třeba počítat také s účinky vedlejšími. Zkrátka nic není zadarmo.

 

A co Vy, podařilo se Vám někdy vypít tento elixír a dělat nadpřirozené věci?