Postudijní dohánění no-livingu

Sakra, jak jinak to nazvat, aby to bylo pochopitelné?

Samozřejmě, letní semestr prvního ročníku na Katedře informatiky je opravdu jednoduchý. Myšleno co do přípravy na zkoušky. Ale že člověk celý semestr dře, aby dostal zápočet, o tom se už tak nemluví (pokud ho získá, na zkoušku už tím pádem téměř vše umí). Ve skutečnosti ale i získání všech zápočtů není vůbec těžké. Pokud si ke 4 povinným předmětům nezapíšete 6 nepovinných (více o této problematice v článcích Hon na Céčka a Druhé zkouškové? 10:0 pro mě!).

Česky řečeno, v kombinaci s prací jsem neměl opravdu (téměř) žádný volný čas. V okamžiku, kdy jsem úspěšně zakončil zkouškové, jsem shodou náhod jakoby pomyslně začal dohánět všechny ty akce, párty, oslavy, večírky za celý semestr následující dny a týdny.

To, že jsem vyznavačem tance je o mně obecně známé, takže navštívit shodou náhod v prvním týdnu po zakončení ročníku  dvě „Salsa & Latino Party“ bylo samozřejmostí. Také jsem pořádal doučování z Paradigmat programování 2, účast byla značná, úspěšnost snad také, nicméně padl za oběť opět celý den.

V pátek, kdy rodiče odjížděli k moři, jsem tedy zůstal doma a samozřejmě velice aktivně jim pomáhal s balením. V sobotu to však začalo. Byl jsem na jedné oslavě a trošku se tam pozdržel a domů se vrátil až někdy před šestou ranní. Vskutku zajímavá akce.

V neděli jsem se sice věnoval práci, ale také jsem šel spát až za svítání (kolem čtvrté) – to víte, chtěl jsem to dodělat. A povedlo se (pokud budu považovat pondělní čtvrtou ranní stále za nedělní noc).

Další týden jsem pokračoval kinem, čajovnou, ITPivem, opět salsou, dvěmi noclehy na chatách (popíjení, grilování a tak). Celý jsem jej zakončil klasickým progressáckým cyklovýletem.

Sestřinými promocemi začal další týden  (nikoliv vinou alkoholu, ale díky měsíční časové prodlevě)  si navštívené akce už moc nepamatuji. Byla tam nějaká rodinná oslava myslím, a pár skromnějších akcí k tomu.

Spolu se Zlatými tanečními kurzy jsem se dostal k velmi zajímavému folkóru.  Pít víno. Ale naprosto šíleným způsobem. Pokud není volno v Naší vinárně, koupí se láhev a popíjí se téměř kdekliv (zákaz popíjení alkoholu na veřejnosti, nezákaz). A to téměř denně, práce nepráce.

Nastoupil jsem totiž do práce – jak s oblibou říkám :

Říkám to strašně nerad, je to takové…, ale musím se živit nejstarším řemeslem.

čímž samozřejmě narážím na anekdotu o tom, jak Bůh pravil „Budiž světlo“, načeš je poznamenáno, že ani světla nefungují bez elektřiny, a tak ty kabely, světla, vypínače a přívody někdo udělat musel ;-).

Jak jsem se obával, že přes práci se ze mně stane opět no -lifer, celkem jsem se spletl. Na víno chodíme i tak, o pravidlených tanečních večerech ani nemluvě. bohužel mé programátorské skillování téměř zamrzlo na mrtvém bodě.

Snad se to teď (aktualizováno srpen 2012), co mi práce zkončila, změní ;-).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..