Perceptroni

Přicházíte na bar za svou přítelkyní. Potkáte ji tam s nějakým jejím kamarádem. Evidentně zrovna dostali své nápoje a chystají se jít za vámi. Slyšíte ho, jak jí říká, „Tak fajn, dlužíš mi drink.“. Načež ale zpozoruje vás a tak se otočí na vás a prohlásí: „Vlastně ne, to ty mi dlužíš drink.“.

 

Je celkem přirozené, že tento mladík jen a pouze chtěl zapůsobit jako gentleman a vaši přítelkyni na drink pozval s tím, že by bylo milé, kdybyste mu to splatili. To je přece logické, ne?

Pokud vaše první reakce byla naprosto, ale naprosto, nechápavá, nasadili jste takový ten totálně WTF výraz a vypustili ze sebe: „Coo? Prooč?!“, pak pro vás mám špatnou zprávu. Je totiž docela možné, že jste perceptron.

V poslední době jsem totiž začal pozorovat, že několik lidí, se kterými se stýkám, mají takovou zvláštní – no, ehm, vlastnost. A to mě přimělo se nad tímto zamyslet, a dokonce tuto vlastnost, resp. lidi touto vlastností disponující pojmenovat. A příznačně jsem použil pojem perceptron, pojem z oblasti artifical inteligence, neboli teorie umělé inteligence.

„Kolega včera shodil hlavní server.“

„On je hacker?“

„Ne, debil.“

Pojďme se nyní podívat na to, co právě onen „perceptron“ je. Dovolte mi drobný úvod právě z teorie umělé inteligence. Umělá inteligence je (dle jedné z mnoha definic) počítačová simulace něčeho inteligentního. Například člověka. Resp. jeho mozku (ono kupříkladu takové srdce zpravidla moc inteligentní není, spíš naopak). Nejtypičtějším způsobem, jak takovou umělou inteligenci vytvořit je pomocí umělé neuronové sítě.

Umělá neuronová síť je tedy nástroj pro zjednodušenou simulaci lidského mozku. A to, konkrétně a již dle názvu, založena na neuronech, tedy nervových buňkách. Jak jistě z přírodopisu či biologie víte, mozek vlastně není nic jiného, než síť nervových buněk, neuronů, které jsou spolu navzájem propojené určitými „vlákny“, tzv. synapsemi. Prostřednictvím synapsí se mezi neurony šíří tzv. vzruchy, tedy něco, co by se dalo považovat za nějaké signály.

A umělá neuronová síť je vlastně to samé. Tedy, soubor neuronů, které jsou navzájem popropojované synapsemi. Avšak vzhledem k tomu, že nikdy nemáme k dispozici kompletní model mozku do posledního neuronu (už jen proto, že ten se neustále vyvíjí), tak si jej pro účely počítačové simulace zjednodušujeme.

Například tak, že si stanovíme, že každý neuron má synapse vstupní a výstupní, a signály tak mohou proudit pouze stanoveným směrem. Jako další zjednodušení se používá popis toho, co neuron se vstupními vzruchy má udělat (tedy, kdy vygenerovat výstupní vzruch). Nejtypičtěji, v nějakém poměru sečte jejich hodnoty (typicky 1, pokud byl vygenerován vzruch a 0, pokud ne) a pokud tento součet překročí nějakou stanovenou (tzv. prahovou) hodnotu, dojde k vygenerování vzruchu na všechny výstupní synapse. A takto se vzruchy šíří od vstupních synapsí celé neuronové sítě (vstupní data ke zpracování, například vhodně zakódovaný obrázek) přes její neurony až na výstupní synapse (udávající např. počet obličejů na vstupním obrázku).

Složité? Netvrdím, že ne. Proto se často pro jednoduchost uvažuje neuronová síť s jedním jediným neuronem. Tedy taková, která jen zpracuje vstupní data (např. pomocí výše zmíněného váženého součtu a prahování) a výsledek pošle na výstupní synapsi (když máme jen jeden neuron, tak nám stačí jedna výstupní synapse). Takové neuronové síti se říká perceptron.

Asi vás nepřekvapí, že takový perceptron je docela hloupá „umělá inteligence“. Ano, máte pravdu. Představte si, jak by asi tak vypadal člověk, který má v mozku jeden jediný neuron. Jeden jediný. Podotýkám, že obvyklé číslo je v řádech desítek miliard. A přesně těmto lidem já říkám perceptroni.

„Proč jen jsou všichni korem tak nabrbrí?“

— z filmu Team America: světovej policajt

Abych byl ale konkrétnější, perceptroni nejsou jen lidé, kteří nejsou zrovna dvakrát inteligentní. Nebo, kteří jsou dokonce hloupí. Jsou to lidé, kteří jsou tak hloupí, až člověk žasne, že jim polovina orgánů v těle už dávno neřekla: „Tak s něčím takovým, jako je tam nahoře, odmítám spolupracovat. Sbohem a díky za všechny ty ryby.“ a následně tělo řízeně neopustila. Natož, že někdo takový dokončil základní školu, udělal maturitu a dokonce hrozí, že získá nějaký akademický titul (nebo už ho snad i má).

Abych vám to nějak připodobnil. Nulté stádium perceptronu, Winston Groom, Robert Zemeckis i Tom Hanks prominou, je kupříkladu Forrest Gump. Na Forrestovi je totiž krásně vidět jedna charakteristická vlastnost každého perceptrona. Perceptron totiž má nadání na velké věci. Podobně jako u Forresta být součástí klíčových historických událostí, tak i perceptroni se často nachomýtnou k něčemu velkému. „Bohudík“ pro Forresta, opravdový perceptron se většinou nachomýtne k něčemu špatnému. A obvykle to sám způsobil. A hlavně – dost možná si to ani neuvědomuje.

Nejhorší na tom je to, že – mozek perceptrona dokáže nahradit kdejaký kapesní kalkulátor data výroby 1972 a novější. Takže simulovat, resp. představit si, jak zareaguje na určité podněty není vůbec nic těžkého. A to je problém. Vám je totiž naprosto jasné, že bude průšvih, protože naprosto přesně víte, jak dotyčný zareaguje. Ale – nemůžete s tím nic dělat. Protože pokud se o to pokusíte, tak budete okamžitě zdementováni (jaká ironie, co?) slovy, že vše je přeci v naprostém pořádku. Jistě, zatím.

Nikdy neříkej, že něco nejde, protože vždycky se najde nějaký blbec, který neví, že to nejde a udělá to.

Další ironií je, že perceptronovi se občas poštěstí nezpůsobit průšvih, ale – právě naopak. Zatím, co vy vymýšlíte sotisfikované řešení problému, analyzujete, konzultujete, optimalizujete a kontrolujete, přijde perceptron a vychrlí řešení na úrovni mentálně postiženého brontosaura s tuctem mozkožroutů. Vyplodí něco tak příšerně debilního, že by vás to ve snu ani nenapadlo. Úplnou náhodou je však jeho řešení lepší, což je sice super, ale tak akorát se tím dostanete do průšvihu vy. Protože po roce a půl intenzivní práce přijde a z vás udělá totálního vola. A ještě se vám vysměje, že si za to můžete vlastně sami. To se prostě vašim nadřízeným nebude moc líbit.

Takže je povýšen a vy, pro změnu vy, s totálně nechápavým výrazem sedíte a koukáte, jak dál svou blbostí ohrožuje své okolí a obáváte se momentu, kdy to praskne a něco nepěkného se skutečně stane. Problém je v tom, že nestane. Takoví perceptroni už zkrátka jsou. Všechno, všechno jim prostě tak nějak od přírody vychází. Taky to znáte? Taky JE znáte?

Pokud se tento článek někoho dotknul, tak se upřímně omlouvám. Ale co – perceptron čtení článku nejspíš vzdá někde u prvního substantiva, takže tuto omluvu si zřejmě nikdy nepřečte. A ostatním je to jedno. I tak se ale omlouvám.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *