Existuje 10 typů lidí …

Znáte ten starý známý ajťácký vtip? Myslím tento:

Existuje 10 typů lidí: ti, kteří rozumí binární soustavě a ti, kteří nerozumí.

A znáte také jeho upravenou variantu?

Existuje 10 typů lidí: ti, kteří rozumí trojkové soustavě, ti, kteří nerozumí a ti, kteří si mysleli, že toto je vtip o dvojkové soustavě.

Když se nad tím zamyslíte, jistě vás napadne, že tímto zdaleka nekončíme. Takovýchto vtipů může být vlastně docela dost. A to, přesně řečeno, nekonečně mnoho.

To je docela hodně, já vím. Ono i přečíst je všechny by nějaký ten čas zabralo. Nicméně, připravil jsem krátký seznam těch prvních:

Jen tyto dva

Prvních 5

Jak se píše v patičce stránky, počet vtipů, které chcete zobrazit, je dán parametrem stránky. Takže si ho můžete klidně změnit na téměř jakýkoliv (dobře, ve skutečnosti až do symbolických 64).

Vzorce, rovnice a výrazy přes internet? Pomocí mého Editoru rovnic Online!

Také už se vám někdy stalo, že po vás někdo chtěl, aby jste mu něco vysvětlili přes ICQ/facebook chat? Nějaký příklad, nebo tak něco?

Uplně vidím, jak mu tam píšete „a1 na2 + a2 na 2 / (a1 – a2) na2“, pak si uvědomíte chybu a doplníte „to a1 na2 + a2 na 2 mělo být taky v závorce“. Takhle s ním komunikujete pár desítek minut a hlava se vám div nezavaří při transformování z chatu do matematického zápisu a natož, aby jste uvažoval, co s ním a jak jej upravovat či počítat.






Tomu je nyní konec! (Fuj, zní to jak Horst Fuchs z Teleshoppingu, ale nemohu si pomoct ;-)).  Nyní přichází edrovonl, tedy Editor rovnic online, ve kterém si vcelku pohodlnně to, co jste předtím svému kolegovi posílali ručně přepíšete do speciálního jazyka (který není ninak těžký – velmi se podobá přirozenému jazyku) a vašemu kolegovi pouze pošlete odkaz na vámi zapsaný výraz/rovnici.






Jak snadné!

Tohle umí už jen Wolfram Alpha.

Nemusíte se bát, že by na vás byl edrovonl nedostačující. Je dimenzován pro potřeby jak těch nejjednodušších výrazů a rovnic (tak dobře, „měla babka čtyři jabka a dědoušek jen dvě“ edrovonl neumí :-)) tak až na úrověn základů vysokoškolské matematiky (operátory jako suma, limita, integrál, produkt, a podob.).

No a mě nezbývá nic jiného než vyvěsit odkaz na jeho spuštění:

 

Editor rovnic Online ZDE

Nejneužitečnější aplikace na světě

Na internetu se nachází spousty videí s takzvanými „naprosto zbytečnými“, „nejzbytečnějšími“, „nejneužitečnějšími“ či doslovně „nejméně použitelnými“ věcmi, jako je třeba tato:

Všechny tyto předměty mají stejnou funkci. Každý obsahuje nějaký vypínač, po jehož zapnutí se zařízení uvede do chodu a začne konat svou běžnou činnost. Jenže tou není nic jiného, než co nejrychleji onen vypínač znovu vypnout.

Když jsem to viděl poprvé, začal jsem s úžasem slintat, že takto geniální vynález musím mít. Ale nebyl čas, materiál, kapitál, podmínky a ani nějaká velká motivace – k čemu vám taky ta nejneužitečnější věc na světě taky bude, když vlastně nemá žádné užití, že?

Časem jsem však na tento magický předmět narazil znovu a zrovna jsem měl alespoň ten čas a hlavou mi problesklo: „Vždyť to půjde realizovat i softwarově!“.  A během pár vteřin jsem si zakládal html soubor a začal vzpomínat na html, css a jQerry (které jsem vlastně nikdy pořádně neuměl).

Hrál jsem si s tím asi 2 dny a tady je výsledek:

Nejneužitečnější aplikace online

A nebo v anglickém provedení:

The most unuselless app online

Horor na chatě jménem elektroinstalace

Článek píši v okamžiku, kdy vyhořely 4 spotřebiče díky naprosté shodě náhod a slouží tak jako ukázka toho, co všechno se může stát. Pokud chcete přeskočit úvodní řeči o historii elektroinstalace klikněte sem.

Bylo, nebylo …

Když jsme před asi 5-6 lety koupili chatu, byl okamžitě povolán elektrikář, aby dal do pořádku zastaralou, asi 30 let starou elektroinstalaci.

Nevím, jak je to možné, ale (na což se přišlo až o mnoho let později; nedávno) on ve skutečnosti jen na staré okruhy namontoval nové zásuvky a vypínače. A tam, kde něco chybělo, tam natáhl prostě nové přívody, a to kabelem o vodičích s průřezem 1.5mm, včetně zásuvek.

Založil tak díky tomu nový rozvaděč, který jsem po jeho odkrytování popsal slovy, že takto nějak vypadá rozvaděč poté, co se jím prožene hurikán Katrina a od té doby je označnován Katrina. Spousta drátů, nic neznačené, nepopsané. Po několika víkendech s multimetrem v ruce se mi podařilo poměřit vše. Do poslední zásuvky.

Až na pár detailů (jako zbytečné vypínače) vše fungovalo, jak mělo. Nevím, co se tehdá  stalo, ale podle mně, chata nesnesla při teplotách kolem nuly prudké vytopení kamny a jeden starý zásuvkový okruh se poškodil. Zkušený elektrikář, který tam přišel v okamžiku, kdy mne už nenapadalo jiné řešení, než natáhnout celý okruh znovu, přes mé protesty natáhl do jedné ze zásuvek vodič PEN, čím mu dodal požadovaný nulák a opět to fungovalo.
Po čase ale začaly na tomto okruhu odpadat další a další zásuvky, až zbyla jedna jediná. To bylo neúnosné. Ze stran rodičů jsem snad každý víkend slýchal, proč s tím něco nedělám, že to přece nemůže být tak těžké (i mámin přítel by to prý zvládl).

Jednou z posledních kapek bylo, když vyhořela zásuvka ve sklepě, protože mámině příteli se nechtělo na míchačku montovat vypínač a vypínal ji vypojováním ze zásuvky (Bitch, Please). Však já to opravím…

A pak jsem se toho chopil já

Padlo jasné rozhnodnutí. Jak zvolal Jan Werich v jedné ze svých filmových pohádkek: „Všechno ven!“, tak jsem se rozhodl konat. Narazil jsem ale na spoustu problémů – mezi nimi například ten, že nebylo možné vytrhat staré okruhy, poněvadž na nich stále jela dobrá polovina chaty. Začal jsem tedy plánovat, jak to udělat, aby byly co nejmenší ztráty jak časové („mami, běž vařit, za dvě hoďky to vypínám“), tak materiální (k smrti nerad plýtvám kabelem a nesnáším půlmetrové zbytky). Z máminy strany jsem byl tlačen také do řešní, jak nerozkopat celou kuchyň (což situaci zkompilovalo asi šetsetosmdesáttřikrát).

Hodiny a hodiny proměřování stávajících kabelů, tentokrát opravdu vodič po vodiči, a následné plánování, který z nepoužitých vodičů ve stávajících kabelech (téměř vše bylo taženo 7×1.5), a případně, kde bude potřeba natáhnout nové kabely. Kde přesně. S přesností na centimetry jsem si rozvrhl i všechny krabice, světla, vypínče na zásuvky.

Většinou ale přiběhl mámin přítel nebo máma se slovy: „Ale tady bude skříňka“, „tude povede roura od komínu“, “ ale tady už bude bojler“, takže musíte uznat, že to byl opravdu nelehký úkol. Když jsem tedy i něco zrealizoval, stejně se to muselo předělávat (jednu krabici jsme takto museli posouvat 3x).

Měsíc utekl jako voda, žel, a já měl sotva naplánováno. A to jsem jen čekal, kdy budu muset přemisťovat i něco namontovaného. Ale pustil jsem se do práce, nic jiného mi nezbývalo.  Měl jsem všechen potřebný materiál, věděl jsem co kam zapojit, nevypadalo to na žádné komplikace. Zprvu.

Scéna jak z hororu

Pak jsem se ale nepohodl s maminým přítelem a musel jsem mu rozsekat zaomítaný kus zdi, abych tam natahal kabely (na které on zapomněl). Abych si to odčinil, řekl jsem, ze zůstanu přes noc a dodělám to.

Asi ve 22:00 jsem byl hotov.  Opravdu to bylo banální zapojení – barva na barvu, ale pro dobrý pocit jsem to chtěl odzkoušet. Jdu to nahodit. Světla svítí. Už přesně nevím kdy, ale nejdřív žárovka nade mnou pár vteřin svítíla asi na 40% svého výkonu načež se rozzářila jak světlo na konci tunelu. A mě bylo jasné, že je zle. Rádio utichlo a mě polil pot. Přeměřil jsem napětí na žárovce nade mnou, měla snad 300 Voltů.

Fázovkou jsem ale při zoufalém proměřováním všech přítomných vodičů, dá se tedy říci náhodou zjisitl, že i na nuláku je nějaké napětí. Bohužel, v tom šoku, mne nepadalo jednat systematicky a postupovat od zdroje (což by možná alespoň 1 křemíkovou duši zachránilo) a tak jsem utíkal do sklepa otevírat krabice a proměřovat a odpojovat moje nové dílo.

Když jsem asi po půlhodině ani tam žádnou chybu skutečně nenašel, přešel jsem do módu puntičkář, tedy proměřovat vodič po vodiči – to, co jsem měl udělat hned na začátku. Během pár vteřin jsem chybu objevil. Při zapojování nových okruhů, které jsem natahal,  jsem totiž z neznámých příčin povolil svorku přívodu nuláku. Teprve, až jsem za něj fyzicky zatahal, mi jeden konec zůstal v ruce a během pár sekund jsem byl opět ponořen do tmy a v hlavě si potvrzoval svoji domněnku.

A hádka začala…

Ale vysvětlujte rodičům, že něčeho takového, jako je povolený kontakt si nemáte šanci všimnout, obvzlášť když, jak jsem psal nahoře, se nachází někde v chumlu vodičů. Některé ze spotřebičů by také určitě byly ušetřeny, kdyby můj předchůdce dimenzoval jističe kabelům, a místo 16A tak použil desetiampérové (já to tak nechal, protože se stejně měly vymněnovat).

Samozřejmě, i já jsem udělal pár chyb. Pravděpodobně jsem byl já, kdo ten kontakt neodtáhl na krev a díky tomu se uvolnil. Měl jsem také oběhnout chatu a povypojovat všechny ostatní elektrospotřebiče v okamžiku, kdy se začalo dít něco poderzdřelého. Možná, že kdybych měl víc praxe, jak máma vždycky říkává, ani tato situace by mne nepřekvapila.

Asi měla pravdu. Téměř na hodinu přesně o týden později jsem pozoroval stejné symptomy. Obával jsem se, že jsem při sekání přívodu k zásuvce poškodil v přívodu nulák. Nakonec jsem si, když jsem obíhal chatu a vypojoval spotřebiče ze zásuvek (tehdá již při vypnutém hlavním), vzpomněl, že jsem pravděpodobně nedotáhl šroubky na PEN  svorce v rozvaděči. To se potvrdilo a problém byl vyřešen během 10 minut beze ztrát.

Od té doby mi rodiče vůbec, ale vůbec v ničem nevěří, každou mou větu by si nejraději nechali ověřit 4 elektrikáři. Vše vyvrcholilo, když jsem jeden večer zapojoval světlo v ložnici, aby se tam dalo nocovat a oni na mě začali křičet, proč nesvítí světlo ve sklepě. Veškeré mé snahy vysvětlit jim, že je to jeden okruh byly zakončeny tím, že jsem to provizorně napojil na zásuvkový okruh, sbalil se, posbíral veškerou mou dokumentaci a jel domů, s tím, že teď funguje půlka. Kdyby si to nechali vysvětlit a ještě ty dva dny by nějak přetrpěli, mohli si užít větší polovinu dovolené s komplet hotovou elektřinou.

Chudák nebyl rád

Když mi máma po pár dnech oznámila, že tam „zítra“ má přijet elektrikář to dodělat, jen jsem se pousmál, protože mi bylo jasné, co mu dá práce, zjistit, co který okruh znamená (naštěstí pro něj jsem popisoval alespoň krabice). Nakonec jsem situaci přehodnotil a přijel tam.

Sotva tam přijedu, vidím, jak bastlí světlo v garáži na okruh zásuvek pro výkonové spotřebiče, protože se mu nechtělo tahat 5 metrů kabelu z připravené krabice. Zbytečná krabice, tři metry nadstavovaného kabelu a dvě hodiny proměřování 7×1.5 (pět černých fází je opravdu žůžo labůžo) a ve sklepě mi teď taky tím pádem leží 5 metrů 3×1.5 bez využítí.

Ložnici jsme dodělali tak nějak vzájemnou výpomocí a poté usoudil, že jeho počínání je tam zbytečné, probrali jsme ještě pár drobností a  tak po asi 3 odpracovaných hodinách odjel domů. Aby toho nebylo málo, tak tam ještě chudák zapoměl popisovací fixu.

Je sice fakt, že největší radost by mi udělal, kdyby tam přijel, uviděl mě a se slovy: „Vždyť tady elektrikáře máte, co já tady?“ by se sbalil, nechal si zaplatit první započatou hodinu včetně cesty a jel domů. Nicméně asi, jak odjížděl, tak ordičům něco řekl, a tak už na mě mámin přítel přestal křičet „že tomu vůbec nerozumím“ a „že je to ještě horší, než to bylo“ a podobně a tak těch zbylých pár dní prací bylo vcelku klidných.

Nyní píši (a hlavně kreslím) dokumentaci a schémata. Škoda, že jsem se přes léto vykašlal na TeX, mohlo to být precizní.

Ale opravdu netuším, co budu dělat s těmi asi 30 metry zbytků kabelů, ne delších než dva metry. Jenom 3×1.5 bych používal jako pájecí očka do pájky asi dalších 8000 let.

Postudijní deprese

Stalo se mi to po odmaturování, stalo se mi to i letos (v prváku) po zkouškovém a stává se to mým kamarádům.
Říkám tomu „postudijní deprese“.

Představte si (nebo případně vzpomeňte) – máte zkouškové (nebo třeba svaťák), učíte se jak diví (tady se opravdu vtipné přirovnání prostě vymyslet nedá). Kofein přijímáte ve všech formách (v posledních dnech snad i dýcháním v nevětraném pokoji), nechodíte spát dřív než ve dvě ráno, nespíte víc než polovinu běžné doby, o stravování ani nemluvě. Sluneční světlo vidíte tak možná, když vyrazíte do obchodu doplnit zásoby kofeinových produktů či si vyzvednout dovezenou pizzu.

Samozřejmě přeháním, já osobně svaťák trávil celkem v klidu s minimem kofeinu a maximem spánku.

Dobrá, pokud tedy vaše tělo tyto dny přežije a dokonce se i něco naučíte, jedete tedy ke zkoušce. Ať je úspěšná či nikoliv, najednou přijdete domů, a s blaženým výrazem ve tváři prohlásíte: „Super, mám to za sebou, tak teď si budu užívat“, načež upadnete v kómat do postele a probudíte se né dřív než následující den.

Po probuzení zjistíte, že vám tělo odcestovalo na dovolenou. Vypovědělo službu. Selžhalo. Pravděpodobně jste si (naivně) mysleli, že jak jste tu zkoušku udělali, tak si začnete užívat. To si však myslíte, tedy psychická část těla (chcete-li, software). Bohužel hardware je jiného názoru a to takového, že by teď potřebuje fest regeneraci.

Na(ne)štěstí toto, fyzické, stadium může trvat jen několik dní, poté se i to tělo vrátí do normálu.

Ale  pak přijde ta horší část postudijní deprese. Psychická. S fyzickou je člověk schopen se smířit – po takové námaze je vcelku očekavatelná takováto reakce, ale že se do toho zapojí i psychika už je poněkud překvapivé. Po těch dnech, kdy jel mozek na 180% vám nyní i on vypoví službu se slovy: „Už nikdy více“. A prostě vypne.

I když víte, že toho máte moc (takové ty věci, které díky intenzivnímu studiu odkládáte), třeba do práce, pokud máte volnou pracovní dobu, ideálně pokud pracujete doma, tak to prostě nejde. Kupříkladu pokud třeba chcete programovat (což je tedy na myšlení velmi náročná činnost), tak si otevřete zdrojový kód a mozek není schopen vyplodit jedinou myšlenku. Tak do toho kódu takhle čučíte několik minut, né-li hodin a poté to stejně zabalíte a zbytek dne strávíte čuměním do zdi (byť třeba na facebooku) nebo v posteli. Nic jiného se vám opravdu nepodaří.

Nebavily mě ani v té obě mé oblíbení počítačové hry, seriály, filmy, ani videa  které používám přesně v těchto situacích. A pokud netrávíte celé dny lítáním po venku, budou marné i snahy o provozování nějaké exteriérové aktivity, jako je sport. Proč také, když je venku tak děsné počasí (v létě vedro k padnutí a v zimě zase zima nebo sychravo)? Dovedete si jistě také představit, jak na tom bude vaše chuť k jídlu.

A najednou vám prostě začne vadit všechno. Hromada špinavého nádobí, jen si povzdychnete, když jdete kolem, a raději by jste vyhodil do vzduchu celý byt než aby jste jej museli umýt. Ale ani to se vám nechce a tak jej dříve nebo později stejně umyjete.

Nejraději by jste prostě jen a jen spali. Což neznamená, že sami. Řekl bych, že spíš naopak. A to nejen za střízliva. Tím jsem nemyslel, že toto období musíte strávit s lahví v ruce a nějakými osobami opačného pohlaví v posteli. Ale je fakt, že ve společnosti přátel někde v chládku nějaké hospůdky nebo vinárny taky pomůže odbourat toto období. Už jen proto, že poté prospíte polovinu dalšího dne.

Po několika dnech, nebo týdnech, to pomalu vyprchá, vy se začnete vracet zpět do normálního života a začnete opět fungovat. A když se k tomuto období vrátíte, zjistíte, že to nebylo až tak úplně nejhorší, nějaký ten den strávit jen tak nicneděláním.

Osvětlení klávesnice notebooku

Určitě to znáte: Je večer a vy sedíte u počítače (notebooku) a ještě něco děláte. Konverzace (či práce) čile plyne ale vy si najednou uvědomujete, že spolu s vašimi zprávami odchází stále větší počet překlepů. Ano, už je to tak. Kromě vaší únavy sílí také noc a s ní přichází tma.

Rozsvítíte tedy nejbližší lampičku. Po pár desítkách vteřin začnete i něco vidět. Nevím jak vy, ale mě při pohledu na ty prosvícené, ale hlavně protopené Watty bodá u srdce. Poto jsem se rozhodl trošku si zatemnit a vymyslet (vytvořit) nějaké vhodné osvětlení jen klávesnice – právě pro tyhle chvíle.

Verze 0.1 – ‚Cold Ice‘

Sáhl jsem do šuplíku a do lampičky namontoval asi 3W LED žárovku, kterou jsem kupoval v nejmenovaném e-shopu (viz www.TIPA.eu) zlákán její nízkou cenou (snad 45,-Kč). Získal jsem tím reflektor, který je schopen pod dostatečným sklonem mírně osvětlit klávesnici. Ale to je vše.

Sice už to nežere jak bulharský trafo, ale pořád není efektivita stoprocentní. Pro jakoukoliv aplikaci vyžadující víc světla (přepisování textu z papíru), je stejně nutné zapnout dodatečné osvětlení, tedy další lampička na stole. Navíc, na to, že je to síťové zařízení by to mohlo svítit víc.

Verze 1.0 – ‚Small nothing‘

Osvětlení klávesnice verze 1.0
verze 1.0

„Když už houby vidět, tak ať nás tolik nestojí“, řekl jsem si a do USBéčka jsem vrazil bílou LEDku s nějakým předřadným odporem. Na klávesnici se objevil světlejší flek, zbytek byl opět pohlcen tmou (a osvětlován jen obrazovkou). Nicméně spotřeba minimální (jednotky nebo desítky mW), ale alespoň jsem notebook našel, když jsem k němu přišel.

Verze 2.1.0 – ‚Dark flash‘

No řešení bylo přece jednoduché! Když jedna LEDka vrhá 1 světelný kotouč, tak 3 LEDky by měly vrhat 3 kotouče, čímž pokryjí celou klávesnici.

Ve výsledku každá z LEDek měla jiný ostín (díkybohu bílé ;-)) a jinou svítívost (pravděpodobně se mi pomíchaly bílé LEDky z minimálně čtyř sérií) a tyto 3 LEDky spájené k sobě obalené izolačkou držely svou pozici díky kolíčku zakousnutém v obrazovce, ke kterému byly přitaženy kouskem měděného drátu.

fotka Verze 2.1
verze 2.1

Taže kromě toho, že to nevypadalo nejlíp, to opět osvětlovalo viditelně jen asi 60% klávesnice, takže jsem i tak stejně musel občas mžourat kterou že to klávesu mačkám.

Verze 3.1.5 – ‚Good vision‘

K vytvoření třetí verze mě vedly tyto body:

  • Přece si nebudu kazit dojem z nového notebooku kolíčkem, drátem a izolačkou!
  • Nový notebook neměl USB porty hned za obrazovkou, přesně vyměřený káblík by teď nebyl dostatečně dlouhý a tak by se musel nadstavovat.
  • Nový notebook je o numerickou klávesinci širší  a to už 3 LEDky nesvítí.
  • Po asi třičtvrtě roce jsem měl choutky vzít pájku do ruky a něco uklohnit.
Osvětlení klávesnice verze 3.1.5
Verze 3.1.5

A tak jsem se jí chopil, ale vzal to z úplně jiného konce. Po mnoha náčrtcích, výpočetech, trigoniometrování, a plánování jsem vzal ledku, přiložil ji do míst, kde asi bude, a posvítíl s ní na klávesnici a odhadl, že bude potřeba přibližně 4,9589 LED diod. Na malý kousek oboustraného kuprexitu jsem na jeho delší hranu naletoval 5 bílých LED ze stejné série (tentokrát opravdu), nechal jim trochu volnosti, aby s nimi šlo hýbat. Napájení jsem původně chtěl vyřešit tak, že by se celá tato malá destička chovala jako Flash Disk, tzn. na jendom konci by měla USB port. Při představě, jak mi přes půl obrazovky vede kabel pro napájení mě tato idea poměrně rychle opustila a přešel jsem na řešení č. 2-vyvést krátký káblík s USB konektorem, který se skryje za obrazovku a pro člověka s 8 dioptriemi bez brýlí to bude budit dojem, že ta destička je perpettum-mobile ;-).

K destiččce jsem přiletoval na každé straně dva měděné dráty, které jsem ohnul a za ně celý objekt zavěsil na obrazovku. Vše jsem pečlivě zaizoloval termobužírkami a černou izolačkou, takže to nakonec ani nevypadá úplně nejhůř.

Osvětlení klávesnice verze 3.1.5 II
Verze 3.1.5 podruhé

Zapojil jsem to, nakalibroval, a zjistil, že stejně 1 LEDka svítí víc „teplej“ než ostatní (ponaučení pro příště, že kupovat bílé LEDky za 1,- kus se někdy moc nevyplácí). Nicméně už konečně celkem i vidím, avšak malinkaté tmavěčervené popisky „F kláves“ stále nejsou vidět, a tak se budu muset naučit pamatovat si je podle jejic Fn funkcí (Wifi, hlastiost, podsvícení, …), které mají ikonky velké a bílé. Každopádně nějaký čas mi to určitě vystačí.

Verze 4 – ‚Real halo‘?

Poslední způsob, který by tento porblém mohl snad vyřešit je použití bílého LED-stripu, tedy pásku s rovnoměrně rozmístěnými SMD LED o poměrně vysoké svítivosti (chtěl jsem si jej namontovat na poličku nad pracovním stolem). Bohužel tento zázračný vynález má v této apliakci tři poměrně velké nevýhody: obrovská cena, napájecí napětí 12V a spotřeba která nemá problém překročit stovky miliWattů.

Jestli má někdo podobné zkušenosi, můžete se svěřit do komentářů níže ;-).

Sada rage/meme smajlíků do QIP Infium/Pidgina

Kdo zná rage a meme komixy, určitě ví, o čem mluvím. Je to fenomén moderní grafické zábavy založený na používání obličejů, spojovaných do jednoduchých komixů. Komixy jsou obecně velmi jendoduché, už jen proto, že výrazy v tvářích vystupujících postav velmi přímočaře udávají jejich emoce (radost – až škodolibá, vztek, neutrální výraz, …).

Zkrátka rage a meme dnes vládnou elektronickému světu (tak dobře, to už trochu přeháním) a mě napadlo, jestli by nebylo sranda, dát si je jako emotikony do Pidgina. Pro neznalé, Pidgin je takový ten „kecací prográmek“ (fuj, to je hnusná fráze!), jako ICQ (sice nejpoužívanější, ale jinak na nic ;-)), QIP (Infium (JadrisPack)), Miranda IM, a nebo na linuxových platformách zmiňovaný Pidgin, Empathy, Kopete a spousty dalších.

Chvíli jsem googlil jak na to, když jsem se dostal ke článku Smajlíci do Pidginu snadno a rychle na Linuxexpres.cz. Pak už stačilo jen použitím Online Rage Builderu stáhnout pár xichíků, naházet je do Gimpu, poupravovat, poukládat, přidat patřičný konfigurák a bylo hotovo.

Smajlíci v Pidginovi

Konverzace - Pidgin
Konverzace - Pidgin

Celé jsem to uložil do balíku tar.gz, dávám vám jej k dispozici ke stažení (níže). Po stažení jej stačí přetáhnout do rozbalovacího seznamu v Pidgin – Nástroje – Nastavení (Ctrl+P) – Témata – Témata smajlíků a poté si je v tomto senzamu vybrat a můžete TrollFace a FFUUUU posílat jak je libo. Bohužel se zobrazují jen vám, nikoliv druhé straně.

Stažení „martlins meme and rage“ Pidgin

Instalace - Pidgin
Instalace - Pidgin

Smajlíci v QIP Infium

Konverzace - QIP Infium
Konverzace - QIP Infium

Pak mě ale napadlo, že Pidgina používá opravdu jen velmi málo lidí a tak jsem tak nějak použitím článku výše, google a výchozí sady smajlíků tuto pidginovskou sadu smajlíků přepracoval i do mého QIP Infium JadrisPack (na jiných QIPech netestováno). Tam už je instalace mírně složitější (:-P). Ale ne moc – soubor s příponou ZIP stačí rozbalit do složky Smileys ve složce s QIPem (u mně. C:\Program Files (x86)\QIP Infium JadrisPack\Smilies), doporučuji restartovat QIP a v nastavení si ono schéma vybrat.

Stažení „martlins meme and rage“ QIP Infium

Instalace - QIP Infium
Instalace - QIP Infium

Technické detaily

Koho by to zajímalo, tak standartní výška každéo smajlíku (až na „Are you Fuckin kidding from me?“) je přesně 22px. Šířka je pochopitelně flexibilní, ale většinou 21px nebo 30px.

Oba produkty jsou volně šířitelné, svobodné – Open source. Toto je první verze, a nepředpokládám, že bych ve vývoji pokračoval, takže pokud by někdo měl zájem, nebudu se bránit, naopak budu rád, obvzvláště, pokud se někde zmíníte o mně, jakožto původním autorovi.

 

HeliSim – proleťte se helikoptérou přímo v prohlížeči

Projekt s pracovním označením „Helča a Simča“ je dalším z řady mých velkých projektů. I když HeliSim nepatří mezi ty největší (Drag Race a Předměstí simulátor), i tak si zaslouží úctu, že jsem si v prvním semestru na vysoké ještě stále našel čas a ze zajímavého nápadu (který jsme měl v hlavě nějaký ten týden před začátkem vlastní realizace) realizoval něco takového.

Ten onen nápad spočíval ve využití toho, že při pohybu myší nad oknem prohlížeče je volána událost onMouseMove a v objektu event jsou uloženy souřadnice polohy kurzoru. Díky tomu nebyl problém při volání této události na tyto souřadnice přesunovat obrázek s helikoptérou (jak můžete vidět ve verzi 1, kterou dodám později).

No a aby toho nebylo málo, tak jsem ještě k tomu přidal, řekl bych snad spousty, dalších funkcí, takže ve výsledku je to celkem propracované dílo. Jak se můžete v nápovědě po spuštění (nebo vyvolané klávesou H) dozvědět, můžete si změnit jak letoun, tak i prostředí ve kterém létáte.

Začalo to jako simulátor letu helikoptérou, ale zvrho se to ve filosofii „Všechno lítá, co má peří“.

Ještě bych prozradil pár zajímavostí. Celé dílo jsem tvořil na den přesně 1 měsíc (21. října až 21. listopadu). Jen pár hodin po započetí tvorby mi byl zablokován účet na facebooku, a teprve teď si zakládám nový (dokázal jsme tedy celý měsíc nejen vydržet, ale i programovat! bez facebooku). Dokončen byl – jak jsem řekl 21. 11, a to přesně jednu minutu před půlnocí.

Velmi zajímavě vypadá také samotný zdrojový soubor. Ten má včetně reklamní paty rovných 7 řádků. 95% všeho, co samotný HeliSim dělá je totiž uloženo v externím skriptovém souboru, který, což se mi taky často nestává, zdá se býti docela i přehledný. A to i přes to, že má téměř 300 řádků (288). Třešničkou na dortu, no spíš myškou při tahání řepy převeliké je pak stylopis, který se stará o to hlavní – aby vše vypadalo, tak jak má, i když má v poměru ke skriptovému souboru téměř zanedbatelnou velikost (6 řádků).

Pro ty, kteří vydrželi číst až po sem tu mám vyzrazení dvou Easter Eggů. První naleznete, pokud budete létat v létě. Pod největším stromem je malá lavička. Když se na ni podíváte hodně z blízka, uvidíte na ní někoho sedět. Kdopak to asi je? Druhý je na oplátku v zimě, kde mezi hájkem z jehličnatých stromků a heliportem (blíž k heliportu) úplně dole můžete nalést čtvereček 2×2 pixely (který je oproti bílému sněhu mírně neobvykle tmavší) majíce tento význam.

Klikni pro spuštění HeliSim 10 alfa

Pozor! server není stavěný na takovéto aplikace a tato aplikace není stavěna na takovéto servery, takže přepínání vzhledů je velmi pomalé a zdlouhavé. Řešením je verze 11, na které se již pracuje.

Neodbytná je také reklama, se kterou prostě nešlo hnout.

Jak (ne)vypadám

Zde najdete několik málo fotomontáží, které mě napadly a abych snad někoho neurazil aplikoval jsem je experimentálně sám na sobě. Díky tomu si taky můžete udělat ‚obrázek‘ o tom, jak vlastně stvořitel tohoto webu vypadá.

Kdyby vás náhodou některý obrázek zaujal, můžete mi napsat a za drobnou úplatu bych vám mohl vytvořit podobné dílko (zajímavé či zábavné profilovky jsou dnes v módě!).


MaVánoce
MaVánoce – moje vánoční přání a novoročenka 2011
Hold Your Colour Agains the wall
Pro tvorbu obrázku Hold Your Colour Agains the wall jsem použil svou vlastní podobiznu (už jen proto, že je písnička, z níž tento ‚verš‘ pochází pro mě citovou záležitostí)
PF 2012
PF 2013 PF 2013
PF 2012