Článek píši v okamžiku, kdy vyhořely 4 spotřebiče díky naprosté shodě náhod a slouží tak jako ukázka toho, co všechno se může stát. Pokud chcete přeskočit úvodní řeči o historii elektroinstalace klikněte sem.
Bylo, nebylo …
Když jsme před asi 5-6 lety koupili chatu, byl okamžitě povolán elektrikář, aby dal do pořádku zastaralou, asi 30 let starou elektroinstalaci.
Nevím, jak je to možné, ale (na což se přišlo až o mnoho let později; nedávno) on ve skutečnosti jen na staré okruhy namontoval nové zásuvky a vypínače. A tam, kde něco chybělo, tam natáhl prostě nové přívody, a to kabelem o vodičích s průřezem 1.5mm, včetně zásuvek.
Založil tak díky tomu nový rozvaděč, který jsem po jeho odkrytování popsal slovy, že takto nějak vypadá rozvaděč poté, co se jím prožene hurikán Katrina a od té doby je označnován Katrina. Spousta drátů, nic neznačené, nepopsané. Po několika víkendech s multimetrem v ruce se mi podařilo poměřit vše. Do poslední zásuvky.
Až na pár detailů (jako zbytečné vypínače) vše fungovalo, jak mělo. Nevím, co se tehdá stalo, ale podle mně, chata nesnesla při teplotách kolem nuly prudké vytopení kamny a jeden starý zásuvkový okruh se poškodil. Zkušený elektrikář, který tam přišel v okamžiku, kdy mne už nenapadalo jiné řešení, než natáhnout celý okruh znovu, přes mé protesty natáhl do jedné ze zásuvek vodič PEN, čím mu dodal požadovaný nulák a opět to fungovalo.
Po čase ale začaly na tomto okruhu odpadat další a další zásuvky, až zbyla jedna jediná. To bylo neúnosné. Ze stran rodičů jsem snad každý víkend slýchal, proč s tím něco nedělám, že to přece nemůže být tak těžké (i mámin přítel by to prý zvládl).
Jednou z posledních kapek bylo, když vyhořela zásuvka ve sklepě, protože mámině příteli se nechtělo na míchačku montovat vypínač a vypínal ji vypojováním ze zásuvky (Bitch, Please). Však já to opravím…
A pak jsem se toho chopil já
Padlo jasné rozhnodnutí. Jak zvolal Jan Werich v jedné ze svých filmových pohádkek: „Všechno ven!“, tak jsem se rozhodl konat. Narazil jsem ale na spoustu problémů – mezi nimi například ten, že nebylo možné vytrhat staré okruhy, poněvadž na nich stále jela dobrá polovina chaty. Začal jsem tedy plánovat, jak to udělat, aby byly co nejmenší ztráty jak časové („mami, běž vařit, za dvě hoďky to vypínám“), tak materiální (k smrti nerad plýtvám kabelem a nesnáším půlmetrové zbytky). Z máminy strany jsem byl tlačen také do řešní, jak nerozkopat celou kuchyň (což situaci zkompilovalo asi šetsetosmdesáttřikrát).
Hodiny a hodiny proměřování stávajících kabelů, tentokrát opravdu vodič po vodiči, a následné plánování, který z nepoužitých vodičů ve stávajících kabelech (téměř vše bylo taženo 7×1.5), a případně, kde bude potřeba natáhnout nové kabely. Kde přesně. S přesností na centimetry jsem si rozvrhl i všechny krabice, světla, vypínče na zásuvky.
Většinou ale přiběhl mámin přítel nebo máma se slovy: „Ale tady bude skříňka“, „tude povede roura od komínu“, “ ale tady už bude bojler“, takže musíte uznat, že to byl opravdu nelehký úkol. Když jsem tedy i něco zrealizoval, stejně se to muselo předělávat (jednu krabici jsme takto museli posouvat 3x).
Měsíc utekl jako voda, žel, a já měl sotva naplánováno. A to jsem jen čekal, kdy budu muset přemisťovat i něco namontovaného. Ale pustil jsem se do práce, nic jiného mi nezbývalo. Měl jsem všechen potřebný materiál, věděl jsem co kam zapojit, nevypadalo to na žádné komplikace. Zprvu.
Scéna jak z hororu
Pak jsem se ale nepohodl s maminým přítelem a musel jsem mu rozsekat zaomítaný kus zdi, abych tam natahal kabely (na které on zapomněl). Abych si to odčinil, řekl jsem, ze zůstanu přes noc a dodělám to.
Asi ve 22:00 jsem byl hotov. Opravdu to bylo banální zapojení – barva na barvu, ale pro dobrý pocit jsem to chtěl odzkoušet. Jdu to nahodit. Světla svítí. Už přesně nevím kdy, ale nejdřív žárovka nade mnou pár vteřin svítíla asi na 40% svého výkonu načež se rozzářila jak světlo na konci tunelu. A mě bylo jasné, že je zle. Rádio utichlo a mě polil pot. Přeměřil jsem napětí na žárovce nade mnou, měla snad 300 Voltů.
Fázovkou jsem ale při zoufalém proměřováním všech přítomných vodičů, dá se tedy říci náhodou zjisitl, že i na nuláku je nějaké napětí. Bohužel, v tom šoku, mne nepadalo jednat systematicky a postupovat od zdroje (což by možná alespoň 1 křemíkovou duši zachránilo) a tak jsem utíkal do sklepa otevírat krabice a proměřovat a odpojovat moje nové dílo.
Když jsem asi po půlhodině ani tam žádnou chybu skutečně nenašel, přešel jsem do módu puntičkář, tedy proměřovat vodič po vodiči – to, co jsem měl udělat hned na začátku. Během pár vteřin jsem chybu objevil. Při zapojování nových okruhů, které jsem natahal, jsem totiž z neznámých příčin povolil svorku přívodu nuláku. Teprve, až jsem za něj fyzicky zatahal, mi jeden konec zůstal v ruce a během pár sekund jsem byl opět ponořen do tmy a v hlavě si potvrzoval svoji domněnku.
A hádka začala…
Ale vysvětlujte rodičům, že něčeho takového, jako je povolený kontakt si nemáte šanci všimnout, obvzlášť když, jak jsem psal nahoře, se nachází někde v chumlu vodičů. Některé ze spotřebičů by také určitě byly ušetřeny, kdyby můj předchůdce dimenzoval jističe kabelům, a místo 16A tak použil desetiampérové (já to tak nechal, protože se stejně měly vymněnovat).
Samozřejmě, i já jsem udělal pár chyb. Pravděpodobně jsem byl já, kdo ten kontakt neodtáhl na krev a díky tomu se uvolnil. Měl jsem také oběhnout chatu a povypojovat všechny ostatní elektrospotřebiče v okamžiku, kdy se začalo dít něco poderzdřelého. Možná, že kdybych měl víc praxe, jak máma vždycky říkává, ani tato situace by mne nepřekvapila.
Asi měla pravdu. Téměř na hodinu přesně o týden později jsem pozoroval stejné symptomy. Obával jsem se, že jsem při sekání přívodu k zásuvce poškodil v přívodu nulák. Nakonec jsem si, když jsem obíhal chatu a vypojoval spotřebiče ze zásuvek (tehdá již při vypnutém hlavním), vzpomněl, že jsem pravděpodobně nedotáhl šroubky na PEN svorce v rozvaděči. To se potvrdilo a problém byl vyřešen během 10 minut beze ztrát.
Od té doby mi rodiče vůbec, ale vůbec v ničem nevěří, každou mou větu by si nejraději nechali ověřit 4 elektrikáři. Vše vyvrcholilo, když jsem jeden večer zapojoval světlo v ložnici, aby se tam dalo nocovat a oni na mě začali křičet, proč nesvítí světlo ve sklepě. Veškeré mé snahy vysvětlit jim, že je to jeden okruh byly zakončeny tím, že jsem to provizorně napojil na zásuvkový okruh, sbalil se, posbíral veškerou mou dokumentaci a jel domů, s tím, že teď funguje půlka. Kdyby si to nechali vysvětlit a ještě ty dva dny by nějak přetrpěli, mohli si užít větší polovinu dovolené s komplet hotovou elektřinou.
Chudák nebyl rád
Když mi máma po pár dnech oznámila, že tam „zítra“ má přijet elektrikář to dodělat, jen jsem se pousmál, protože mi bylo jasné, co mu dá práce, zjistit, co který okruh znamená (naštěstí pro něj jsem popisoval alespoň krabice). Nakonec jsem situaci přehodnotil a přijel tam.
Sotva tam přijedu, vidím, jak bastlí světlo v garáži na okruh zásuvek pro výkonové spotřebiče, protože se mu nechtělo tahat 5 metrů kabelu z připravené krabice. Zbytečná krabice, tři metry nadstavovaného kabelu a dvě hodiny proměřování 7×1.5 (pět černých fází je opravdu žůžo labůžo) a ve sklepě mi teď taky tím pádem leží 5 metrů 3×1.5 bez využítí.
Ložnici jsme dodělali tak nějak vzájemnou výpomocí a poté usoudil, že jeho počínání je tam zbytečné, probrali jsme ještě pár drobností a tak po asi 3 odpracovaných hodinách odjel domů. Aby toho nebylo málo, tak tam ještě chudák zapoměl popisovací fixu.
Je sice fakt, že největší radost by mi udělal, kdyby tam přijel, uviděl mě a se slovy: „Vždyť tady elektrikáře máte, co já tady?“ by se sbalil, nechal si zaplatit první započatou hodinu včetně cesty a jel domů. Nicméně asi, jak odjížděl, tak ordičům něco řekl, a tak už na mě mámin přítel přestal křičet „že tomu vůbec nerozumím“ a „že je to ještě horší, než to bylo“ a podobně a tak těch zbylých pár dní prací bylo vcelku klidných.
Nyní píši (a hlavně kreslím) dokumentaci a schémata. Škoda, že jsem se přes léto vykašlal na TeX, mohlo to být precizní.
Ale opravdu netuším, co budu dělat s těmi asi 30 metry zbytků kabelů, ne delších než dva metry. Jenom 3×1.5 bych používal jako pájecí očka do pájky asi dalších 8000 let.
