Už je to přibližně rok, co jsem odložil můj miniaturní Samsung E1070. Byl to skvělý telefon, ale výdrž baterky se při běžném používání snížila na nějaké tři, čtyři dny a hlavně, každý druhý hovor jsem byl nucen zahájit slovy: „dělej, mluv rychle, mám vybitej mobil, každou vteřinou se mi vyp….“.

Kromě toho, občas se hodí mít po ruce zařízení, co se dokáže připojit na WiFi a občas něco vyfotit. Jo a taky mít paměť na víc, než 200 SMS. Ač jakožto informatik musím neustále poslouchat věčné: „Jé, ty seš přes ty počítače, neporadil bys mi, kterej počítač/mobil/tablet je dobrej?“, sám se rozhodně neřadím mezi technologické nadšence. Koneckonců, být uživatelem mobilu se 3 pozadí plochy, displejem jehož pixely se daly počítat a baterkou, co vydrží víc než den, je v době, kdy se řeší, jestli by mobily neměly mít 4K displeje, toho docela jasným důkazem.

S ohledem na fakt, že (nově pořizovaný) mobil by pro mě měl být spíše jen zařízení vynahrazující mi počítač (pokud ho zrovna nemám po ruce), než samostatně fungující jednotka umožňující mi pohodlnou funkčnost i bez počítače, jsem ani nechtěl „žádné dělo“. Obzvláště při pohledu do mé studentské peněženky.

Čím chytřejší telefon, tím hloupější uživatel.

 — internetové rčení

Vybral jsem tedy Lenovo A1000, jak jsem pochopil, nejslabší model z nižší střední třídy. Výbavou měl být standardní, jako bonus však dualsim. Nebudu zde podrobně rozebírat technikálie, jak říkám, zaprvé tomu nerozumím a zadruhé tenhle článek má spíše shrnout mé dojmy.

Počkej, zítra mu zavolám

No, rozčarování přišlo už po prvním zapnutí. K mému nevelikému překvapení, první chybová hláška vyskočila ani ne půl minuty po spuštění. Spadl launcher (taková ta aplikace, co zobrazuje plochu). Resp. nespadl, jen pro nízký výkon telefonu měl operační systém pocit, že se zasekl a tak jej odstřelil. Jak jsem v průběhu roku zjistit, toto bude oblíbený problém. Telefon nezvládá dvě činnosti současně, takže pokud se v pozadí něco načítá, nahrává či aktualizuje, tak aplikace v popředí, se kterou je potřeba pracovat, automaticky padá s tím, že se zasekla.

Ono s rychlostí se ukázalo být docela problém tak nějak všeobecně. Modelová situace: „Připojím se na wifi, mrknu, kdy přesně, že mi to jede ten autobus, a rychle poběžím.“ v praxi vypadá obvykle takhle: „Chci se připojit na wifi, abych se podíval na autobus. Když se po pár vteřinách wifi nepřipojí, jdu se chystat. Po deseti vteřinách stále nic. Teprve v momentě, kdy rozkliknu nastavení se zázračně připojí. Spouštím aplikaci na jízdní řády, mobil mi řve, že aplikace spadla. Začnou mi vyskakovat notifikace, protože jsem konečně online a mobil zjistil, jak strašně moc jsem díky tomu oproti celému světu pozadu. Ve spěchu se překliknu a omylem jednu z notifikací rozkliknu. Začne se spouštět patřičná aplikace. I ta začne padat. Nejde ukončit a už vůbec ne se vrátit k jízdním řádům, které ještě ani nenaběhly, natož, abych v nich vyhledal kýžený spoj. Konečně. Snažím se vyťukat počáteční a cílovou stanici. Přes pomalost telefonu se napsaná slova se všemi těmi překlepy objeví až po stisku tlačítka „Vyhledej“. Snaha o navrácení se zpět pomocí hardwarového tlačítka (softwarově to ani nezkouším) je pochopena mylně jako žádost o ukončení aplikace. Opět se pokouším spustit aplikaci. Zadávám dotaz, tentokrát opatrněji a kontroluji si a opravuji překlepy. Na tlačítko „Vyhledat“ klikám už na odchodu. Načítání, načítání. Chyba spojení se serverem. Wifina se ztratila. Utíkám na autobus s několikaminutovým zpožděním a totální neznalostí konkrétního času odjezdu.“

Problémů je tam více. Občas se aplikace ani neuráčí spadnout a sestřelí pro jistotu celý telefon. Například občas, pokud natáčím video. Nebo když je moc horko (typické letní venkovní teploty) či zima (typické zimní venkovní teploty). Jen zázrakem se mi ještě nerestartoval uprostřed hovoru! A víte, co je na tom nejvtipnější?

Telefon má docela malou interní paměť. Většinu z ní zabírá Android samotný, de facto zbytek pak na-něj-navázané aplikace. Všechny ostatní aplikace jsem si musel odstěhovat na paměťovou kartu. A, dle mého názoru, při spouštění telefonu se aplikace z karty načítají tak nějak nedeterministicky, takže se mi jejich ikony na plochách objeví v de facto nahodilém pořadí. Dobře, to bych ještě chápal. Ale že se mi aplikace, které moc nepoužívám, vysypou ze složek a mám tak najednou 5 ploch s ikonami aplikací, z nichž používám tak maximálně 6? A, dokonce, že se mi o jedno políčko posune ikona aplikace Fotoaparát anžto sedí (spolu s ikonou aplikace Chrome) na dolním pruhu (a obě jsou pochopitelně v paměti telefonu)? To opravdu nechápu.

Už ti píšu, zítra to bude

Není vůbec nepravda, že z mých úst často uslyšíte slova: „Zavolej mu rači ty, u mě by to bylo na hodinu“. Kromě neustálého hledání ikony aplikace na telefonování jde i o aplikaci samotnou. Zde si dovolím být trošku konkrétní a rozebrat „dvojaplikaci“, co používám na volání a SMS. Jedna z prvních aplikací, kterou jsem v Google Play hledal, byl klient Vodafone Parku (který ke konci tohoto dubna stejně končí). Nenašel jsem, místo něj jsem však objevil aplikace Call+ a Message+ od Vodafonu. Čekal jsem, že třeba budou nějak s Vodafone Parkem spolupracovat (tedy SMS do Vodafonu zdarma, synchronizace kontaktů a SMS odeslaných z internetu). Ne.

Obdržel jsem otesánka, kde volání i psaní SMS je za trest. A to od místa na kartě, přes rychlost aplikace až po efektivitu používání. Když mi někdo volá, trvá to asi tak 5 vteřin, než se vůbec načte obrazovka se jménem kontaktu a tlačítkem pro přijetí hovoru (dřív jen slyším vyzvánění a koukám na černou obrazovku). Pro volání konkrétnímu kontaktu je třeba dvou „kliknutí“ namísto očekavatelného jednoho nebo žádného (= psát jméno ihned po otevření aplikace). Každému hovoru předchází obrazovka zvaná „Připravit hovor“, která slouží jen k tomu, abych mohl volitelně (placeně pomocí SMS/MMS, samozřejmě) poslat svoje GPS souřadnice nebo selfie. Opravdu praktické. Asi jako obrazovka „Dokončit hovor“ (po nespojeném hovoru) nabádající k napsaní SMS: „Volal jsem ti, ale tys mi to nezvedl. Zavolej mi.“. To by dotyčného volaného skutečně nenapadlo.

„Proč jste postiženému nezavolal záchranku?“

„Já chtěl, jenže mobil se mi sekl, pak se dvakrát restartoval, pak mi řekl, že nelze spojit hovor a pak už se jen vybil a umřel.“

Psaní SMS je také legrace. Netuším proč, ale když píšu SMS na mobilu, tak je omezená na nějakých 86 znaků, zatímco z webu asi tak 148 (v závislosti na množství diakritiky). Ano, snad jediné pozitivum této „dvojaplikace“ je, že má webového klienta. Takže můžu psát SMS pohodlně z počítače. Jenže – podporují jen Firefox a Chrome, takže pro psaní SMS musím mít speciální okno s Firefoxem (jinak používám Operu). Navíc, celé je to stavěné tak, že se v mobilu musí povolit přístup z webu, ten se s mobilem spáruje (buďto jednorázovým heslem nebo QR kódem)(takže mobil musí být po celou tu dobu online) a webové rozhraní poté přes servery někde v Americe komunikuje s mým mobilem, co mám vedle sebe na stole. Přihlášení tak trvá v průměru 5-10 minut, protože spojení obvykle několikrát selže a celý řetězec přihlašování se přeruší a musí se začít znovu.

Další vtipností je bezesporu dualsim. Když používám jen jednu SIM kartu, tak se mi na úvodní obrazovce zobrazuje, že nebyla vložena SIM karta. Pokud používám obě, tak sice fungují obě, ale zobrazuje se mi jen ta první. Donedávna. Před pár týdny mi telefon přestal sekundární kartu i akceptovat, takže z ní nejde ani volat ani psát. No, pravda, ne, že by to nějak závratně šlo i před tím. Aplikace Call+ není na dualsim stavěná, takže dědí systémové nastavení SIM karet. Nastavil jsem si proto, aby mi to vždy dalo vybrat, kterou SIM kartu telefon má na hovor/zprávu použít. U hovorů to pochopil, u SMS nikoliv. Takže mi vesele odesílal soukromé zprávy z pracovního čísla a naopak.

To bych ještě ale pochopil. Ale, co mi vyloženě vadilo, tak, že si aplikace nikde neevidovala, na kterou SIM kartu mi bylo voláno/zaslána zpráva. Takže v momentě, kdy objevíte zmeškaný hovor z cizího čísla, tak nevíte, jestli to byl hovor soukromý či pracovní a tudíž, z jaké SIM karty volat zpět. A když už se vám podařilo hovor přijmout, tak informace o tom, na kterou zprávu vám je voláno byla napsána malým písmem nahoře, a to slovy: „Volání prostřednictvím poskytovatele [první písmeno z názvu operátora]…“. Ano, debilní (až zbytečná) hláška, která zbytečně zabere místo názvu operátora. Buďme rádi, že nemáme v česku dva operátory se stejným prvním písmenem. Ale, co kdybych měl jak soukromou, tak pracovní SIMku od stejného operátora? Zde by se označení „primární“ a „sekundární“ SIM karta víc, než hodilo. A nebo – pane bože, žijeme ve třetím tisíciletí, to by byl takový problém přiřadit k SIM kartě slovní popis?!

Když už jsem psal o omezování délky SMS, to bude zřejmě „problém“ s kódováním, které aplikace používá. Trpí tím i kontakty – mám tak v kontaktech několik jmen buďto bez diakritiky, nebo s useknutým příjmením, protože se tam prostě nevešlo. Vzpomínáte, třetí tisíciletí?

Blik, cvak, píp, hrk, prd

Foťák. Asi vás nepřekvapí, že můj stroj nebude mít foťák nijak zázračný. No, máte pravdu. Na běžné focení na fejsbůk to sice stačí, ale to je asi tak všechno. Ve tmě (i s bleskem) prakticky nepoužitelný, přibližování žádné, kvalita panoramatu mizerná, u videa se občas i restartuje. Jo a mimochodem, teprve před asi tak měsícem se mi konečně nějak podařilo vyřešit (nebo se to vyřešilo nějak samo?) problém s umlčením zvuku závěrky.

Jak jistě víte, zvuk je tvořen určitými zvukovými vlnami. Pokyn k jejich generování vydává procesor(?) telefonu do reproduktoru. Když se však opravdu hodně sekne a nestíhá ani udržet frekvenci generovaného tónu, zvuk, který vydával přejde do zvuku připomínající letící dělovou kouli či Papinův hrnec těsně před explozí. Ano, tak jsem si zase jednou zopakoval parakotoul.

— já

Vždycky jsem tak nějak předpokládal, že když si vypnu zvuky (jakože fakt všechny), tak se umlčí všechny zvuky všech aplikací. No, ne. Tak jsem si v nastavení foťáku vypnul zvuk závěrky a – ejhle ono ho to vydávalo pořád. A to i v případě, kdy opravdu bylo velmi nevhodné, aby asi tak 120 lidí vědělo, že se snažím fotit. O to horší je fakt, že hardwarové tlačítko hlasitosti slouží ve foťáku jako spoušť. Takže ve snaze o zeslabení hlasitosti mobil začal divoce fotit. Opravdu hrozná sranda.

Když už jsme u těch zvuků, osobně mi trvalo snad půl roku, než jsem pochopil, jak to vlastně funguje s vypínáním zvuků. Parádní funkce je vypnutí všech zvuků na určitou dobu. Prý včetně budíků (ale že se mi i přes to ve škole nejednou rozezněl), ale jak víme, tak to ignorují i další aplikace. Uvítal bych však, kdyby se mi po/při uplynutí nastavené doby zobrazila notifikace. Zvuky si pochopitelně vypínám vždy raději na delší než kratší dobu a pak je mám zbytečně někdy i pár hodin vypnuté jen proto, že si je zapomenu zase zapnout. Nebo mě naopak informovat, že už patřičná doba vypršela a zvuky bych si měl ještě na hodinku vypnout, je-li to nutné.

Další ukázkou toho, jak jde i banální věc totálně podělat je správa časů. Tedy hodiny, budíky, stopky a odpočet času. Uživatelské rozhraní pro každou z těchto funkcí je totálně nejednotné (a přitom odpočet času je z pohledu nastavení prakticky stejný jako budík, jen se neurčuje „v kolik“ ale „za jak dlouho“). Jednou se čas nastavuje jako na ciferníku (budík), jindy se vyťukává jak na kalkulačce (odpočet). Budíky mají názvy, proč odpočty ne? U budíku je v základním nastavení změny tónu, proč ne u odpočtu?

Ten trapný moment, kdy si vypnete budík a on vám o pět minut později začne vesele zvonit…

Navíc, budíky jsou v základu řazené podle času. Což je fajn možná tak pro pracujícího, ale ne pro vysokoškoláka, který vstává každý den v jinou hodinu. Něco jako seřazení podle názvu by nešlo? Nebo výraznější zobrazení těch, co budou zvonit v následujících 24 hodinách? Proč si můžu u každého budíku změnit délku opakovaného buzení, ale jeho interval je společný pro všechny? A už jsem říkal, že u notifikace informující, že za pár minut se mi spustí budík, tlačítko „Zrušit buzení“ funguje jen na oko?

Snahy o používání GPSky jsem taky už prakticky vzdal. Stačí pár stromů v okolí a signál se ztrácí. Nebo mě na jeden bod cesty teleportuje o pár kilometrů vedle. To se pak člověk raduje, že uběhl 15 kilometrů a maximálku měl nějakých 168km/h!

A když tohle všechno přežije, tak mi určitě nabití baterie klesne pod 50%. Asi to bude technologií baterie, ale jakmile nabití baterie klesne pod 50%, tak se vybíjí rapidně rychleji. Není výjimkou, že operace vyhledání odjezdu autobusu ze začátku tohoto článku je schopno zredukovat stavy baterky klidně o 5-10%. Pod 10% telefon navrhuje přechod do úsporného režimu. Doteď jsem nepochopil, v čem je oproti běžnému režimu rozdíl. Pomalý je pořád stejně, možná tak akorát trochu sníží jas obrazovky (a možná ubere i tak špatnému výkonu WiFi a GPS).

Shrňme to … ze stolu

Kromě toho je tu spousta dalších drobností, například pro mě, jakožto vyznavače open source, placené aplikace nebo (a to hlavně) aplikace s reklamami. Taky mi začínají odcházet hardwarová tlačítka hlasitosti a i mikroUSB konektor už začíná protestovat. Laviny notifikací po připojení k WiFi se už nejspíš taky nezbavím. Nebo, že ani po roce se mi nepodařilo nenaučit se psát „všema dvouma“ či zjistit, jak spustit foťák gestem (bez odemčení).

Chápu, že velká část problémů je spjata se samotným hardwarem. Například rychlost, občasné restartování a podob. Stejně tak, určité záležitosti zcela určitě spadají do kategorie „chyba je někde mezi židlí a klávesnicí“ – například právě psaní nebo budíky. Ale zcela bez pochyby je telefon plný naprosto fatálních softwarových prohřešků.

„Kde to jsme?“

„No, podle mýho mobilu někde uprostřed severního Atlantiku.“

Například ten, že mi už pár měsíců padá aplikace Google. Po spuštění se začne načítat, pak chce jakože vyskočit nějaký panel s novinkami a aplikace se ukončí. Žádné hlášení o chybě, aplikace prostě tiše spadne úplně sama. Když chci upravit „nastavení“ (= změnit heslo) k již uložené WiFi síti a zadám heslo moc krátké, namísto upozornění na chybný vstup uvidím jen: „síť se nepodařilo uložit“.

Ještě mě tak napadá – díky malé interní paměti bývá problém se stahováním aplikací (a občas i aktualizací). Ač paměťová karta, kde bude aplikace nainstalována, je prakticky prázdná, v paměti telefonu je posledních pár set MB a tak se aplikace nedá stáhnout (a je tak nutné vždy něco pomazat). Což mi připomíná, že snad pokaždé, když připojím mobil k počítači za účelem přenosu dat, tak mi zmizí složka s fotkami a musím fotky zachraňovat pomocí data recovery nástrojů. Za to sice dost možná může linux – ale – proč?!

Takže, mé očekávání bylo, že budu po kapse nosit přenosnou náhražku za můj notebook. V praxi něco takového sice mám, ale všechno trvá 10x dlouho, navíc to – ostatně jako každý smartphone – nevydrží dlouho bez dobíjení. A jako bonus jsem si moc nepolepšil ani co se volání a psaní SMS týče. Je to fajn, ke svému starém mobilu bych se určitě už nevrátil, ale – čekal jsem to lepší. Člověk to hold musí nějak přežít.

Nedávno jsem přemýšlel, kdybych si mohl vybrat některý z produktů Apple, co bych si vybral. Na linux nedám dopustit, tablet nepotřebuju, avšak iPhone bych za androidí mobil s radostí vyměnil.

Aktualizace

Vzhledem k tomu, že tento příspěvek způsobil na sociálních sítích docela bouřlivé reakce, tak mi dovolte shrnout, co v článku zřejmě nebylo důkladně osvětleno:

Úkolem článku nebylo nijak napadat platformu Android. Jen jsem se snažil poukázat na to, že v dnešní době není problém sehnat telefon na kterém bude tato (a myslím, že mohu s klidem říct, že i jakákoliv jiná) platforma totálně nepoužitelná. Koneckonců, proto jsem na závěr zmínil i společnost Apple, jelikož ta by si něco podobného, tedy prodat zákazníkovi něco, co je mu vlastně prakticky k ničemu, nedovolila.

Ano, dobře, přiznávám, chtěl jsem si i trochu rýpnout do Androidu. Ale protože si to zaslouží. Ne však slovy: „Android je na ho*no!“, jak to většina pochopila, ale spíše slovy: „Škoda, že si s tím nedali ještě trochu víc práce, mohl to bý bezva systém.“.