Tamagoči – semestrální projekt do C#

Jsem značně znaven, takže jen opravdu velmi krátce – Předmět Úvod do programování v C# byl zakončen závěrečným projektem. Já jsem si vybral téma „Aplikace Tamagoči“, protože v požadavku bylo, aby aplikace byla schopna fungovat i bez okna („jen s ikonkou na liště“), což pro mě byla výzva, že si zkusím také něco neobvyklého.

Tamagoči, screen
Původní Tamagoči 1.2 ve Windows 7

Po asi týdnu práce (uprostřed zkouškového) jsem vydal a odevzdal verzi 1.2 a dostal zápočet. Pro zajímavost ji najdete ke stažení zde (zip, asi 1,3MB).

Pak jsem měl chvilku a tak jsem se vrhl na doladění pár detailů, které mi byly u zápočtu vytknuty. Vznikla tak verze 1.3:

Tamagoči (verze 1.3, 1.7MB, ZIP) – včetně dodatečné Sady zvířátek 1

Tamagoči instalačka (verze 1.3, 1.6MB, ZIP) – bez dodatečné Sady zvířátek 1, nedoporučuji, viz dále

Tamagoči 1.3, Linux
Tamagoči 1.3, Linux

 

Ta oproti předchozí umí ukládat a načítat zvířátka, pozastavit hru, a ještě pár drobností (například takový bezvýznamný detail, jako že za použití knihovny mono jede i na Linuxu).

V nové verzi je propracovanější výpočet délky života zvířátka. Nyní se může dožít přibližně 2 a půl tisíce dní, tedy necelých 7 let non-stop života.

Pokud si stáhnete „instalátor“, měla by se vám aplikace komplet nainstalovat. Bohužel takto nainstalovaná aplikace má par chyb, takže to moc nedoporučuji. Navíc, „ZIP verze“ obsahuje i další dvě zvířátka dodána dodatečně, která by jste museli stahovat dodatečně ručně:

Dodatečná Sada zvířátek  1 (0.3MB, ZIP) – obsahuje zvířátka Pikaču a Křeček

Jak se v přiloženém souboru píše, zvířátka stačí nakopírovat mezi ostatní a vše bude fungovat.

 

Poznámka:

Pokud používáte starší systém, což se projevuje tím, že vám aplikace nejde spustit, je nutné si doinstalovat Microsoft .NET Framework, který stáhnete například zde. Pokud by i tak byly s aplikací problémy, ozvěte se ;-).

Sedím na SLO/WP a strašně se nudím…

Když jsem si zapsal předmět SLO/WP (Webová prezentace), čekal jsem něco podobného, jako SLO/PROG2 (Programování v jazyce C pro fyziky), tedy předmět, kde se snad opravdu něco naučím.

Přednáší tady jeden zarostlý chlapík, který s trochou nadsázky vypadá, jako kdyby jej před chvílí někdo třesením odtrhl od piva v nějaké zapadlé putice (ne že by na fakultě byl jedinný ;-)).

Výklad mi přijde trochu nelogický, nevím, jestli jsme tady všichni začátečníci, ale předpokládal jsem, že budeme nejdříve probírat čistě statické html, a pak se přejde na dynamické technologie. Začal sice historií, ale koho zajímá HTML 2 nebo nějaké miniML. Když už mluvil o sgi nebo php souborech (pominu-li to, že na asp zapomněl), mohl naznačit princip cesty webové stránky k uživateli. To je přeci základ.

Odbočka: Právě se nás ptá, jaký máme názor na rámy. Co je SVG neví nikdo, ale rámy bere jako naprostou samozřejmost. Nechápu. Konec odbočky.

Takže tady sedím a koukám, chrlí do nás standarty (o kterých jsem já osobně v životě neslyšel ani nečetl) na šíleně nepřehledných slajdech („tady může být Transitional, ale pak tady nesmí být standart, ale loose, nebo …“), a to tak, že si máme upravovat výchozí hlavičky vygenerované PSPadem.

Ale úplně bych vraždil, když místo slova prohlížeč říká „prohlížečky“ a po každém druhém slajdu přehodí přes projektor nějaký papír, aby mohl přepnout na editor – to má na ploše tolik porna? 😀

Jinak je nás tu asi tak 10, z toho 2 informatici (jeden člověk dokonce vůbec neodtrhl oči od monitoru, ba dokonce sedí zády k přednášejícímu), takže se nesnažím nějak na sebe upoutávat pozornost ani při dotazech na například SVG.

Velice mile na mě však působí prostředí výuky. Ta totiž probíhá v jedné z optických laboratoří, řekl bych spíš v laboratoři elektroniky. Náramně mi to tu připomíná laboratoře měření ze střední – akorát samozřejmě 100x modernější. Moderní digitální osciloskopy (tlačítko „AutoScale“ je smozřejmostí na každém) na každém rohu měřícího stolu, všude spousty zásuvek (bohužel obsazených další měřící technikou.

Když si vzpomenu na staré počítače s Windows 95 připojenými přes gamePort na obrovskou topící a cvakající UNIMU, která stejně nic nenaměřila a tady vidím krabici „velkou“ jak dva smartphony se dvojnásobným počtem vstupů a výstupů připojenou přes sériový port k počítači s LCD monitorem, xpéčky, USB konektory na flešku (už žádné diskety!) a připojením k internetu, trošku mě mrzí, že se mi nezdařila Elektřina a magnetizmus, neboť v této laboratoři probíhají praktika z tohoto předmětu.

Skončili jsme dřív, což mne moc netěší akorát mi tu vznikla díra moc krátká na nicnedělání a moc dlouhá na dělání něčeho…

Další hodinu po nás dokonce i něco chtěl, ale u mě viděl, že tam něco datlím, tak jsem během asi 8 vteřin nacpal pár html tagů do souboru s nějakými hlavičkami a doufal, že po mě nebude chtít prohnat to validátorem. Ve volných chvílích si jezdím nahoru a dolu s židlí a uvažuji o tom, že bych se natáhl po zadání měření úlohy „Nelineární a řízené prvky“ a začal vzpomínat na střední …

Postudijní deprese

Stalo se mi to po odmaturování, stalo se mi to i letos (v prváku) po zkouškovém a stává se to mým kamarádům.
Říkám tomu „postudijní deprese“.

Představte si (nebo případně vzpomeňte) – máte zkouškové (nebo třeba svaťák), učíte se jak diví (tady se opravdu vtipné přirovnání prostě vymyslet nedá). Kofein přijímáte ve všech formách (v posledních dnech snad i dýcháním v nevětraném pokoji), nechodíte spát dřív než ve dvě ráno, nespíte víc než polovinu běžné doby, o stravování ani nemluvě. Sluneční světlo vidíte tak možná, když vyrazíte do obchodu doplnit zásoby kofeinových produktů či si vyzvednout dovezenou pizzu.

Samozřejmě přeháním, já osobně svaťák trávil celkem v klidu s minimem kofeinu a maximem spánku.

Dobrá, pokud tedy vaše tělo tyto dny přežije a dokonce se i něco naučíte, jedete tedy ke zkoušce. Ať je úspěšná či nikoliv, najednou přijdete domů, a s blaženým výrazem ve tváři prohlásíte: „Super, mám to za sebou, tak teď si budu užívat“, načež upadnete v kómat do postele a probudíte se né dřív než následující den.

Po probuzení zjistíte, že vám tělo odcestovalo na dovolenou. Vypovědělo službu. Selžhalo. Pravděpodobně jste si (naivně) mysleli, že jak jste tu zkoušku udělali, tak si začnete užívat. To si však myslíte, tedy psychická část těla (chcete-li, software). Bohužel hardware je jiného názoru a to takového, že by teď potřebuje fest regeneraci.

Na(ne)štěstí toto, fyzické, stadium může trvat jen několik dní, poté se i to tělo vrátí do normálu.

Ale  pak přijde ta horší část postudijní deprese. Psychická. S fyzickou je člověk schopen se smířit – po takové námaze je vcelku očekavatelná takováto reakce, ale že se do toho zapojí i psychika už je poněkud překvapivé. Po těch dnech, kdy jel mozek na 180% vám nyní i on vypoví službu se slovy: „Už nikdy více“. A prostě vypne.

I když víte, že toho máte moc (takové ty věci, které díky intenzivnímu studiu odkládáte), třeba do práce, pokud máte volnou pracovní dobu, ideálně pokud pracujete doma, tak to prostě nejde. Kupříkladu pokud třeba chcete programovat (což je tedy na myšlení velmi náročná činnost), tak si otevřete zdrojový kód a mozek není schopen vyplodit jedinou myšlenku. Tak do toho kódu takhle čučíte několik minut, né-li hodin a poté to stejně zabalíte a zbytek dne strávíte čuměním do zdi (byť třeba na facebooku) nebo v posteli. Nic jiného se vám opravdu nepodaří.

Nebavily mě ani v té obě mé oblíbení počítačové hry, seriály, filmy, ani videa  které používám přesně v těchto situacích. A pokud netrávíte celé dny lítáním po venku, budou marné i snahy o provozování nějaké exteriérové aktivity, jako je sport. Proč také, když je venku tak děsné počasí (v létě vedro k padnutí a v zimě zase zima nebo sychravo)? Dovedete si jistě také představit, jak na tom bude vaše chuť k jídlu.

A najednou vám prostě začne vadit všechno. Hromada špinavého nádobí, jen si povzdychnete, když jdete kolem, a raději by jste vyhodil do vzduchu celý byt než aby jste jej museli umýt. Ale ani to se vám nechce a tak jej dříve nebo později stejně umyjete.

Nejraději by jste prostě jen a jen spali. Což neznamená, že sami. Řekl bych, že spíš naopak. A to nejen za střízliva. Tím jsem nemyslel, že toto období musíte strávit s lahví v ruce a nějakými osobami opačného pohlaví v posteli. Ale je fakt, že ve společnosti přátel někde v chládku nějaké hospůdky nebo vinárny taky pomůže odbourat toto období. Už jen proto, že poté prospíte polovinu dalšího dne.

Po několika dnech, nebo týdnech, to pomalu vyprchá, vy se začnete vracet zpět do normálního života a začnete opět fungovat. A když se k tomuto období vrátíte, zjistíte, že to nebylo až tak úplně nejhorší, nějaký ten den strávit jen tak nicneděláním.

Postudijní dohánění no-livingu

Sakra, jak jinak to nazvat, aby to bylo pochopitelné?

Samozřejmě, letní semestr prvního ročníku na Katedře informatiky je opravdu jednoduchý. Myšleno co do přípravy na zkoušky. Ale že člověk celý semestr dře, aby dostal zápočet, o tom se už tak nemluví (pokud ho získá, na zkoušku už tím pádem téměř vše umí). Ve skutečnosti ale i získání všech zápočtů není vůbec těžké. Pokud si ke 4 povinným předmětům nezapíšete 6 nepovinných (více o této problematice v článcích Hon na Céčka a Druhé zkouškové? 10:0 pro mě!).

Česky řečeno, v kombinaci s prací jsem neměl opravdu (téměř) žádný volný čas. V okamžiku, kdy jsem úspěšně zakončil zkouškové, jsem shodou náhod jakoby pomyslně začal dohánět všechny ty akce, párty, oslavy, večírky za celý semestr následující dny a týdny.

To, že jsem vyznavačem tance je o mně obecně známé, takže navštívit shodou náhod v prvním týdnu po zakončení ročníku  dvě „Salsa & Latino Party“ bylo samozřejmostí. Také jsem pořádal doučování z Paradigmat programování 2, účast byla značná, úspěšnost snad také, nicméně padl za oběť opět celý den.

V pátek, kdy rodiče odjížděli k moři, jsem tedy zůstal doma a samozřejmě velice aktivně jim pomáhal s balením. V sobotu to však začalo. Byl jsem na jedné oslavě a trošku se tam pozdržel a domů se vrátil až někdy před šestou ranní. Vskutku zajímavá akce.

V neděli jsem se sice věnoval práci, ale také jsem šel spát až za svítání (kolem čtvrté) – to víte, chtěl jsem to dodělat. A povedlo se (pokud budu považovat pondělní čtvrtou ranní stále za nedělní noc).

Další týden jsem pokračoval kinem, čajovnou, ITPivem, opět salsou, dvěmi noclehy na chatách (popíjení, grilování a tak). Celý jsem jej zakončil klasickým progressáckým cyklovýletem.

Sestřinými promocemi začal další týden  (nikoliv vinou alkoholu, ale díky měsíční časové prodlevě)  si navštívené akce už moc nepamatuji. Byla tam nějaká rodinná oslava myslím, a pár skromnějších akcí k tomu.

Spolu se Zlatými tanečními kurzy jsem se dostal k velmi zajímavému folkóru.  Pít víno. Ale naprosto šíleným způsobem. Pokud není volno v Naší vinárně, koupí se láhev a popíjí se téměř kdekliv (zákaz popíjení alkoholu na veřejnosti, nezákaz). A to téměř denně, práce nepráce.

Nastoupil jsem totiž do práce – jak s oblibou říkám :

Říkám to strašně nerad, je to takové…, ale musím se živit nejstarším řemeslem.

čímž samozřejmě narážím na anekdotu o tom, jak Bůh pravil „Budiž světlo“, načeš je poznamenáno, že ani světla nefungují bez elektřiny, a tak ty kabely, světla, vypínače a přívody někdo udělat musel ;-).

Jak jsem se obával, že přes práci se ze mně stane opět no -lifer, celkem jsem se spletl. Na víno chodíme i tak, o pravidlených tanečních večerech ani nemluvě. bohužel mé programátorské skillování téměř zamrzlo na mrtvém bodě.

Snad se to teď (aktualizováno srpen 2012), co mi práce zkončila, změní ;-).

Druhé zkouškové? 10:0 pro mě!

Ano, opravdu to znamená, co si myslíte. Nevím, jestli to bylo nějakým zázrakem či co, ale opravdu je to tak. I v letním semestru prvního ročníku studia Aplikované informatiky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého jsem prospěl se 100% úspěšností.

Po semestru, který byl opravdu teror, kdy jsem počítal dny, když už to konečně zkončí to zkončilo a přišel vytoužený odpočinek – zkouškové (možná se smějete, ale za malý moment vás vyvedu z omylu). Vraťme se tedy zpět k onomu třináctitýdennímu utrpení.

Jak jse mohli dočíst ve článku Hon na Céčka, tento semestr jsem měl opravdu nabitý. Začnu těmi hlavními předměty. Algoritmická matematika 2 dá se říct navazovala na jedničku. Braly se tam takové zajímavé věci jako základy teorie grafů a stromů, odkud se přešlo až po různé binární vyhledávací stromy a vyvrcholilo to hashováním. Doktor večerka po nás obšas i chtěl aby jsme na cvičeních něco dělali, ale do dalšího ho to obvykle přešlo, takže jako vždy pohoda (a když ne, stačilo říct: „Já vim, já si jenom tady todhle dodělám au ž jdu na to.“). Zápočtový test a úkol jsme víceméně všichni tak nějak udělali (mé poněkud neodpovídající hodnoty v úkolu jsem svedl na vadný algoritmus funkce <code>rand();</code>, podobně jako minulý semestr) a vzhůru na Bělehrad!

Tedy k panu profesoru Bělohlávkovi do kabinetu. Na první termín vyhodil prolovinu lídí po první větě, protože nedokázali přesně formulovat nějakou definici. I na dalších termínech takto pár lidí vyletělo, nicméně já mezi nimi nebyl. Já si vytáhl otázky, které mi nepřišly moc těžké. Ale znáte to – myslíte si to, jak to umíte, ale najendou jak na vás profesor promluví, všechno z vás najednou vyteče vašim podpažím a víte, že je zle. Neřekl jsem snad nic kloudného, zachránilo mě asi jen to, že jsem to celkem chápal (a po podobných zážitcích z minulého semestru bych řekl, že ke mně cítí určité sympatie, že by Starý Jano?). Bohužel otázku za D bludišťáků jsem po**al, a tak jsem s odcházel s Poker face a E v indexu. Ale mám to (na to, že jsem se to téměř neučil).

Druhý z těch těžších předmětu byly pochopitelně Pararáče (Paradigmata (Objektového) Progrmaování 2). Že prej budeme dělat už OOP, ale protože umíme všichni Scheme (a kdo ne, měl prostě smůlu), tak jsme to dělali v Lispu. Získání zápočtu byla oproti ALM opravdu řežba. Každý týden úkol, obvykle tak na 100-300 řádků kódu, a když je to nová látka, kterou ještě navíc moc nechápete, protože jste na přednášku, která byývala v pátek na 8, přišli  o půl hoďky pozděj, protože jste pomáhali sestře s bakalářkou, nebo jste si s úctou přispali, dá vám jeden úkol zabrat i na pár dní. Nicméně já to (samozřejmě) dal vcelku s přehledem. Akorát mě trošku mrzí, že jsem orpavdu neposlechl kamaráda a poslední úkoly jsem už tak trochu hodně lajdačil.

Díky tomu jsem přišel ke zkoušce suverénně s tím, že bez A neodcházím. První 4 hodiny programování tomu opravdu nasvědčovaly. Řešení jsem měl velmi dobré, Lašťovička jen přikyvoval hlavou a nic mi nevýtýkal. Když jsem se však vrhl na události, zhavaroval jsem na jejich fatálních neznalostech (způsobených do značené míry oným zanedbáváním posledních úkolů), takže provedení bylo sice velmi dobré (což na splnění stačilo), ale funkčnost mizivá. Známku E jsem tedy zdvořile odmítl a zapsal se na popříští termín. Mezitím jsem si vypracoval nanečisto zadání dalšího termínu, na kterém jsem události asi konečně opravdu pochopil a díky tomu jsem na můj druhý termín dostal A. A A by to nebylo, kdybych všude nenaházel <code>set-events</code> a nefungovalo to díky tomu na 100%,  protože by se mi v tom začal nimrat do hloubky a něco by si tam určitě našel.

Celkem v pohodě byl taky Úvod do programování 2, pokračování veleúspěšné jedničky. Pokročilejší věci v céčku, které použijete asi 3x v životě a to jen pokud chcete někoho vytočit, že mu to ve Visual Studiu hází errory. Další způsob, jak studenta okrás to pár dní drahocenného času.

Matematika 1 taky byla celkem v pohodě. Člověk se těší, že už konečně začne derivovat, a ono zase nic. Zasekli jsme se u matic a vektorů. Aspoň už umím číst transformační matici v Gimpu 🙂 (ale asi mi je to k ničemu, protože manipulace s ní není zrovna na 10 vteřin). Zápočet za domácí úkoly vypracovávané většinou ve škole s Lukáše a Laďou v týdnech, kdy nebyla Psychologie obchodního jendání (viz dále). Na zkoušku jsem (tradičně) přišel s půlhodinovým zpožděním a díky tuně numerických chyb jsem dostal D.

Tím končí předměty povinné. Asi nejzajímavější z Céček bylo Programování v jazyce C pro fyziky. Polopatě, podrobně, nepovinně na příkladech, ale rychlostí světla (co by jste také na Společené laboratoři optiky chtěli?) se proletělo téměř, to co v obou našich Úvodech do programování dohromady. Každý týden řádově 3-5 úkolů, takže dva až tři dny práce. Ale stálo to za to. Člověk se naučil zase něco nového, jiné příklady – znáte to.  Zkouška formou většího projetku – já si samozřejmě vybral ten nejtěžší, parser aritmetických výrazů do stormové struktury a práce s nimi. Přibližně 550 řádků, asi týden a něco práce. Sice mě to spolu s PP připravilo o veškerý čas, ale ty kredity za to stojí.

Programátorská odreagovačka ve formě Softaware pro Matematiky 2, taky ušla. Stačilo jen chodit na cvičení dávat tam pozor, psát si zápisky, a před zápočtem si to projít (nebo uložit do vhodné složky v notebooku ;-)). Matlab je zkrátka šikovná věcička, jeho znalostí jsem využíval (hlavně v Matice) co chvila ;-).

Z neprogramátorských předmětů bych zmíníl „ítépéesko“ a „KGPZS“, tedy Technologie počítačových sítí  a Grafické programy, oboje na Pedagogické fakultě. Zápočet z ITPS byl hodně o nervy – ještě aby ne. Když strávíte jedno a půl odpoledne odpovídáním na otázky „Stiskem jaké klávesy potvrdíme provedení příkazu Ping?“ a pak zjišťujete po všech čertech, jestli se odpovědi tutorovi, odeslaly, jestli je schválil či ne, a jestli tedy máte zápočet nebo ne. Nakonec jsem získal z každé kapitoly v průměru 130% bodů a šel jsem na abcd test. Asi jsem měl smolný den a těch pár věcí, kterými jsem si nebyl úplně jistý, … no zkrátka potupa jak blázen, dostal jsem E. Mé první E a to ze snad nejjendoduššího předmětu.

O Grafických programech vám toho moc neřeknu, protože blokovou výuku (1 přednášku) jsem zazdil a tak jsem akorát vypracovanou seminární práci poslal dle zadání na internetu (logo v svg a design webu v rastru). Aspoň už vím, jaké to je shánět někoho, o kom ani nevíte jak vypadá. Pět kreditů opravdu, ale opravdu zadarmo. A ještě jednou opravdu.

Předmět Evropská integrace pro studenty PřF se mi tedy moc nelíbil. Celou dobu otravné kecy o Evropské Unii, nuda, takže většinou programování úkolů do Programování pro Fyziky. Nedostatek zásuvek, pouze vepředu jich bylo požehnaně, ale když jsem pak vysílením (a samozřejme s úctou) usnul, byl jsem vzbuzen přednášejícím, jak do mě šťouchal prezenčkou. Ke všeobecnému veselí přispěl výrok, že mám na čele otisklý touchpad, ikdyž to byl jen rukáv od mikiny. Dva kredity a nazdar.

Nechci říct to nejlepší na závěr, ale Psychologii obchodního jendání bych rozhodně negativně nehodnotil. Člověk si užil zábavy a navíc se naučil něco sakra užitečného. Ani nevíte, jaké jsem měl na zkoužce z ALM nutkání pozvat pana profesora na kávu, jakožto první řešení při styku se zákazníkem na pokraji sil, který posílá zakoupený produkt už počtvrté na reklamaci. Nyní si dávám víc záležet na prvním dojmu, pozoruji postoje osob v mém okolí a snažím se jejich jednání přizpůsobovat.

Sečteno podtrženo, 10 podpisů v indexu, za celý ročník 17, a kreditů rovných 70. No to je skvělé, není to skvělé? Myslím, že to, že jsem 13 týdnů téměř nežil za to celkem i stojí.

Stačí vám to? Tím dneska končím. A jdu na jedno. To se přeci musí zapít, ne?!

 

 

Hon na céčka

A máme tu další díl oblíbeného (alespoň doufám) seriálu z rubriky Deník studenta UP. Jak již jsem nakousl v článku Elektřina a magnetizmus, když mi začínal letní semestr (prvního ročníku), potýkal jsem se s poměrně akutním úbytkem kreditů. Těmi několika málo (ale o to těžšími) zkouškami v zimním semestru (mezi nejvýzmanější patří Paradigmata programování) stavy studenstva docela prořídly a tak nám asi teď chtěli dát chvíli na oddechnutí. Pravděpodobně. Možná taky naopak – stejně těžké zkoušky nám akorát počítají za méně kreditů.


Nicméně ať to bylo tak či onak, stejně jsem měl na áčkách („povinných předmětech“) pouchých 17 kreditů. Pro neznalce doplňuji, že ideálních by bylo 29. Předměty B („Nepovinně volitelné“) jsme měli doporučené až na druhák a tak jsem se tohoto standartu držel. Rubrika s předměty C („Nepovinné“) taky nebyla nejplnější, nicméně na rady starších jsem si zapsal předmět Software pro matematiky 2, že prý pro programátora je MatLab triviální, neboť je primárně určen pro matematiky. Dva kredity téměř zadarmo. Sice mi to bude v životě asi k ničemu, ale 2K jsou 2K. Později jsem s ním machroval na Matematice 1.

Výše jmenovanou Elektřinu a magnetizmus jsem měl zapsanou asi 3 dny. Jak v tom článku píše, osmi kreditů mi sice bylo líto, ale bohužel, to opravdu nešlo. K minimálně dobrému pocitu mi tedy scházelo už jen 12 kreditů.

Jako náhradu za Elektrřinu a magnetizmus, dokonce i ve stejný čas mi byl doporučen předmět Evropská integrace pro studenty přírodovědecké fakulty. Prej to nemá nic společnáho s interály a jsou tam jenom nějaké zajímavé věci ohledně EU. Zakončeno testem (pravděpodobně „abcd“), tak ten bych snad dát mohl. Dva kredity.

O pár dní později jsem si k tomu ještě dopsal předmět Psychologie obchodního jednání. Měly by to být takové nějaké základy psychologie, tak se třeba nakonec ještě něčemu zajímavému přiučím. 4 kredity, to de, ne?

Poté mi další kamarádi poradili, ať si zapíšu ITPS, neboli Technologie počítačových sítí. Na pajdáku. Trošku jsem se bál, že bych se snad dokonce i musel učit, ale uklidnil mě fakt, že lepší se to učit teď a na nečisto než na tom pak vyhořet u Počítačových sítí následující semestr.

Další kamarád mi doporučil předmět Programování v jazyce C pro fyziky. Pro informatika, který umí céčko celkem dobře jsou to opět 4 kredity téměř zadarmo. Pro ostatní celkem dobrý způsob jak se jej polopatě naučit. dokonce jsem si musel žadat o navýšení kapacity, a i těch nových 10 míst se téměř hned obsadilo, bezpochyby informatiky.

Poslední, co mám zatím zapsáno je předmět s poněkud děsivou zkratkou, KGPZS. Zjednodušeně řečeno: Grafické programy. Netuším co to je, je to jen jedna jedinná přednáška, zakončená „seminární prací“, pravděpodobně nějaké logo, nebo letáček. Za takovouto blbost 5K? Jen pojďme do toho… Hurá tam!

Sečteno podtrženo, 39 kreditů. Když to vyjde, budu mít na další ročníky rezervu 10 kreditů. Když to vyjde.

By nebylo vláhy dost, tak jsem se bavil s kamarády, a nestačil jsem se divit. Kromě různých předmětů typu florbal, kick-box, nebo veslování, si někdo zapsal nějaké předměty typu Zlatý fond světové kinematografie. O sborovém zpěvu ani nemluvě.

Semestr skončil a ptáte se, jak jsem dopadl? Docela dobře, vizte Druhé zkouškové? 10:0 pro mě!

Elektřina a magnetizmus

Letní semestr prvního ročníku. 17 kreditů. Někde něco nehraje.
„Jo aha, no jasně, já si říkám – chodit do školy jenom čtvrtek a pátek je nějaký divný. Prostě toho mám málo. Musím si dopsat nějaký nepovinný předměty („C“), abych to dohnal,“ řekl jsem si a pustil se do toho.

Vzhledem k tomu, že předměty typu „Základy práce na počítači“, „Tvorba webových stránek“ nebo „Počítačové sítě pro učitele výpočetní techniky“ na pedagogické fakultě byly okamžitě plné mých soukmenovců, rozhodl jsem nahlédnout do druhé kapsy. Tedy prohrabat předměty, jejichž názvy obsahují „elektro“. Bohužel většina z nich byla vypsána jen na zimní semestr a jejich sourozenci v letním semestru byly závislé na splnění těch jejich zimních sourozenců.

Jedinný předmět, který tak připadal v úvahu byla „Elektřina a magnetizmus“, předmět pro fyziky na PřF. Sylabus předmětu mluvil jasně: Columbův zákon, elektrostatické pole, dilelektrikum, elektrický proud, magnetické pole, (ne)vlastní indukce, vířivé proudy, obvody (kombinace) RLC, transformátory, oscilátory… „Bezva! Nic co bych ze střední neuměl“, radostně jsem zvolal.

První nervozita na mě přišla, když jsem si přečetl, že předmět je za 8 kreditů (v porovnání s téměř neudělatenými Paradigmaty programování 1, které měly „pouhých“ 6). Ale řekl jsem si, že to, co jsme se my na střední učili 4 roky, se naučit za třináct týdnů opravdu nebude nic nejjednoduššího a spolu s dalšími 3 bývalými elektrotechiky jsme se tam my, informatici mezi ty fyziky zapsali.

Když jsme přišli na první cvičení, zjistili jsme, že první přednáška již proběhla, což se do stagu („našeho elektornického rzovrhu“) zapsalo v dobách, kdy jej všichni dávno měli v papírové podobě na stole a tudíž na ní bylo asi 5 studentů. No dobrá, tudíž, ty vektory, které najednou začal psát a následně s nimi kouzlit na tabuli jsme viděli podruhé (a to po dvou letech) v životě.
Když si dělal prezenčku, a my 4 mu řekli, že studujeme Aplikovanou informatiku, nemohl tomu uvěřit a myslel, že máme na mysli Aplikovanou fyziku. Že prý se s něčím takovým ještě nesetkal. To nám na nadějích k úspěšnému absolohování předmětu vůbec nepřidalo.

Poté si zavolal nějakého velmi pilného studenta k tabuli, jestli by vzpoměl nějakou ukázku (myslím) vektorového součinu. Tak se studentík zamyslel a na tabuli se objevilo něco jako dvojný kulový integrál. V tento okamžik padly i poslední naděje mých kolegů na setrvání u tohoto předmětu. Já si řekl, že zkusím vydržet na další přednášku.

Na přednášce, musím říci, že kromě pár známých tváří ( o leckterých by mně v životě a ani po smrti nenapadlo, že by šli na matfys nebo něco podobného), tam měli poměrně pohledné dívky. Každopádně se integrovalo, a integrovalo ještě víc, a já se chytal jen na klíčová slova jako vodič, drát, proud a podobně.

V jeden okamžik jsem jej dokonce chtěl opravit, protože řekl, že papír je izolant, i když je ve skutečnosti dieltrikum. Vzhledem k tomu, že tuto vcelku hrubou chybu pravděpodobně udělal úmyslně, aby studentům nematl hlavu dalším cizím pojmem, bez řádného vysvětlení (i když poté slovo dielektrikum několikrát použil), a druhak, protože jsem nechtěl moc upoutávat pozornost, neboť mi bylo jasné, že hned jak přijdu domů se okamžitě odepisuji, tak jsem raději mlčel.

Ke konci přednášky, kdy nám vysvětloval mnemotechnickou pomůcku na elementární náboj vzpomněl oblíbenou pomůcku studentů naší střední,

Cívka jako dívka, nejdřív napětí, potom proud

která se však nedostala řádného pochopení, na střední jí pan profesor Boháč na značnou část hodiny zabil celou třídu, zato tady v (a to jen ne moc silný) výbuch smíchu propadlo jen pár jedinců. Matfysáci, já to říkám pořád.

I rozloučil jsem se s kamarády fyziky a se slzou v oku za oněch 8 kreditů jsem si to odepsal. Hold Elektřina a magnetizmus na Katedře expreimentální fyziky pro studenta Aplikované informatiky na Katedře informatiky asi nebyla nejlepší volba. Náhradou mi budiž cosi o evropské unii (prej nic těžkýho) a nějaký základy počítačových sítí. Mám sice o dva kredity míň, ale aspoň něco, co bych mohl zvládat. Snad si na zimní semestr zapíšu něco z na začátku jmenovaného (tvorby webů, základy elektrotecniky a elektroniky).

Paradigmata Programování 1, neboli ‚Scheme‘

Po příchodu na vysokou (tím myslím Univerzitu Palackého v Olomouci) kde, jak asi většina z vás tuší, studuji Aplikovanou informatiku. Jeden z předmětů, který se tam vyučuje, Paradigmata Programování začal asi tak nějak: „Kolegové mi říkali, že vás mám motivovat, tak jsem si tady připravl menší graf.“, řekl pan Docent Vychodil a na plátnech (tehdá ještě fungovaly oba projektory) se objevil Koláčový graf. Dle něj 75% loňkých studentů nedostalo zápočet a z těch 25%, co ho dostali zkoušku stejně udělala jen slabá polovina.

Když jsme po dvou a půl hodinách z přednášky odcházeli opravdu asi málokdo by si myslel, že by se scénář, který onen graf symbolizoval mohl naplnit. Vlastně to bylo jenom takové zvláštně zaspané počítání: třeba 10+20+30+(4*5)-1/2 by se v jazyce Scheme, o který v Paradigmatech programování šlo, zapsalo například takto: (+ 10 20 30 (* 4 5) (- (/ 2))) .

Postupně však začalo přituhovat, už na druhé přednášce začaly tuhnout úsměvy a na třetí studenti jen zoufale hleděli na prezentace (pokud ne do svých notebooků či očních víček).

Scheme je oblíbený výukový programovací jazyk. Učí se v něm programovat například studenti Bostonské univerzity, MIT, Rice University, … a také Univerzity Palackého v Olomouci.
abclinuxu.cz

Někdy kolem 22. listopadu (po dokončení HeliSim), asi týden po uveřejnění zadání, jsem si řekl, že se vrhnu ná zápočtový domácí úkol. Zmlsán kolegy, kteří si nevěděli rady ani s 5 řádkovými úkoly, které dostávali od ostatních cvičících (a posílali mi je, protože já jsem tou dobou už aktivně programoval), jsem si naivně myslel, že to také budu mít za víkend hotové.

Po dvaceti dnech, noc před termínem, jsem odesílal soubor zdrojového kódu o délce 289 řádků. Vzhledem k tomu, že se mi zrovna dvakrát nevyvedla první zápočtová písemka, musel jsem to nahnat na právě tomto domácím úkolu. Z možných 20 bodů jsem však získal pouze 13.5 bodu, neboť poslední 3 ůkoly, ty nejvíc bodované a ty, nad kterými jsem strávil asi 60% času jsem měl stejně špatně.

Ukázka programovacího jazyka Scheme
I přes mnoho komentářů je kód na hranici přehlednosti

Druhou zápočtovou písemku jsem napsal neuvěřitelně dobře, takže jsem ani nepotřeboval na opravnou – z 60 bodů jsem získal 40.5, přičemž na splnění zápočtu bylo bodů potřeba 40. Mezitím nám však řekli, že všechny zápočtové písemky, které jsme doposud psali byly proti písemné časti zkoušky med a tak jsem i já si začal říkat, že když to nedám, tak to nebude taková katastrofa.

Bohužel tak trochu nešikovně jsem si zapsal dvě nejtěžší zkoušky na 2 dny po sobě. Když jsem dal tu první, Úvod do informatiky, nemohl jsem to alespoň skromně neoslavit. Něco jsme popili, ale pak už jsem upaloval spát abych byl na Paradigmata fit. Kupodivu jsem nezaspal, a tak jsem běžel na test.

Ten, jak se poté prokázalo, jsem napsal na 96% ze 100% možných (nedivte se, na vysoké můžete bez problémů získat i 130% a to dokonce bez úplatků) a tak jsem šel (spolu s dalšími dvěma kolegy, kteří také měli víc než 71%) na kobereček k samotnému panu Docentu Vychodilovi. Ten se nás každého na něco zeptal, mě konkrétně na koerci (přetypování), a odcházel jsem s A v indexu.

Od toho okamžiku pořád někoho doučuji, učím a poučuji. Úplně nejdřív ale vznikl tento skromný manuál-příručka k jazyku Scheme, a ostatně proto vůbec píši tento článek. Mezi mými kolegy se stal velmi oblíbený, a při přípravě na zkoušky poměrně praktický.

Ale kam se hrabe nějaký student, který má A ze zkoušky na někoho, kdo má před jménem 2 tituly, a ještě jeden za ním? Tím chtěl básník říci: „Choďte na přednášky a cvičení“, jinak máte přestup z UP na ÚP v brzké době jistý.

Takže ještě jednou:

Příručka, manuál a přehled Jazyka Scheme